ECLI:CZ:US:2003:4.US.91.01
sp. zn. IV. ÚS 91/01
Usnesení
IV. ÚS 91/01
Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J.M., zastoupeného JUDr. J.S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2000, čj. 13 Co 338/99-91, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §442 odst. 1 a §449 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 9. 2. 2001 směřující proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl mimo jiné zamítnut návrh žalobce na zaplacení částky 1 986 489,40 Kč s příslušenstvím z titulu odškodnění nemateriální újmy pozůstalých osob při úmrtí osoby blízké a její budoucí vyživovací povinnosti vůči pozůstalým osobám, stěžovatel tvrdí, že ustanovení §448 odst. 1, §449 odst. 2 občanského zákoníku, o které se napadené rozhodnutí opírá, je v rozporu s čl. 6 větou první Listiny základních práv a svobod, a proto žádá, aby Ústavní soud tato ustanovení a rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že proti zamítavému výroku shora uvedeného rozsudku Krajský soud v Brně připustil dovolání, což stěžovatel využil a dovolání k Nejvyššímu soudu ČR podal.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Ve smyslu Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, je ústavní stížnost v případě jejího souběhu s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení, považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tak počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb., Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu její nepřípustnosti. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo možno věcně rozhodnout o návrhu na zrušení shora citovaných ustanovení občanského zákoníku, neboť stěžovatel za daného stavu věci není k podání tohoto návrhu zjevně oprávněn. Z tohoto důvodu byl jeho návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnut.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. května 2003
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu