ECLI:CZ:US:2003:4.US.96.03
sp. zn. IV. ÚS 96/03
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. P., zastoupené JUDr. L. H., advokátem, proti postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 11. února 2003 obdržel Ústavní soud podání stěžovatelky, ve kterém popisovala okolnosti soudního řízení o jejím rozvodu.
Podání, ač odeslané a opatřené podpisem advokáta, nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti, a proto byl právnímu zástupci dne 18. února 2003 zaslán přípis, kterým byl vyzván, aby uvedl, čeho se, dle ustanovení §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), podáním domáhá, kdy bylo doručeno napadené rozhodnutí, popřípadě, kdy nastal jiný zásah orgánu veřejné moci (§72 odst. 1 zákona). Dále byl vyzván k předložení plné moci k zastupování před Ústavním soudem (§30 a 31 zákona). Výzva byla doručena dne 3. března 2003. K odstranění vad podání byla stanovena lhůta v trvání 30 dnů od doručení dopisu. Výzva rovněž informovala o tom, že neodstranění vad podání ve stanovené lhůtě bude mít za následek odmítnutí ústavní stížnosti.
Stanovená lhůta k odstranění vad podání marně uplynula ve středu 2. dubna 2003, aniž byly vady odstraněny. Dne 10. dubna 2003 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání právního zástupce stěžovatelky, které obsahovalo plnou moc, avšak zbývající vady jím odstraněny nebyly, zejména Ústavnímu soudu nebylo sděleno, jakého výroku Ústavního soudu se stěžovatelka domáhá (návrh postrádá konkrétní petit, neboť pouhé žádání konstatování, že postupem soudu došlo k porušení čl. 36 Listiny, není souladné s ustanovením §82 odst. 2 a 3 zákona).
Pokud by se i Ústavní soud spokojil s vadným návrhem stěžovatelky a posoudil věc jako domáhání se výroku, kterým by byla obecnému soudu uložena povinnost nepokračovat v průtazích a ve věci neprodleně jednat, pak je nucen konstatovat, že mu nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že byly vyčerpány všechny dostupné prostředky ke zjednání nápravy (např. podání stížnosti ve smyslu §164-174 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Z tohoto pohledu pak je ústavní stížnost též možno označit za nepřípustnou ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona.
S ohledem na uvedené okolnosti proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 1 lit. a) zákona pro neodstranění vad podání ve lhůtě k tomu stanovené.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 2. května 2003
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj