ECLI:CZ:US:2004:1.US.19.04
sp. zn. I. ÚS 19/04
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 28. ledna 2004 soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. ve věci ústavní stížnosti N. N. S., zastoupeného JUDr. V. J., proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. Zt 1512/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu faxem dne 12. 1. 2004 a předloženou v originálu dne 14. 1. 2004 napadl stěžovatel usnesení Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. Zt 1512/2003, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele ze dne 15. 12. 2003 proti usnesení Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 1. 12. 2003, č. j. ÚOOZ-4/V 7-2003. Tímto usnesením bylo proti stěžovateli zahájeno podle §160 odst. 1 trestního řádu trestní stíhání pro trestné činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 trestního zákona a nedovoleného překročení státní hranice podle §171a odst. 1, odst. 2 písm. b), c) trestního zákona, spáchané formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, dílem ve stádiu přípravy podle §7 odst. 1tr. zákona, dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a dílem dokonaným.
Toto usnesení bylo stěžovateli, který je vietnamským státním příslušníkem, předáno dne 9. 12. 2003 jen v českém jazyce bez písemného překladu do jazyka vietnamského. Stěžovatel podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost do protokolu, kterou blíže neodůvodnil, neboť neznal podrobný obsah usnesení.
Písemné vyhotovení usnesení podle stěžovatele trpí formálními a obsahovými vadami: policejní orgán je v záhlaví označen pouze názvem policie, bez adresy sídla či alespoň poštovního úřadu, poučení o opravném prostředku postrádá zmínku o tom, kterému orgánu má být stížnost adresována a prostřednictvím kterého orgánu lze stížnost podat.
Dne 15. 12. 2003 proto zaslal stěžovatel obsáhlou stížnost proti tomuto usnesení na adresu Policejního prezídia ČR a na adresu Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích. Téhož dne však státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích vydala usnesení sp. zn. Zt 1512/2003, kterým zamítla všechny stížnosti obviněných, tedy i stížnost stěžovatele, a to přesto, že dosud stěžovateli nebyl doručen písemný překlad usnesení policejního orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřovala.
Dne 18. 12. 2003 zaslala státní zástupkyně stěžovateli přípis č. j. Zt 1512/2003-190, ve kterém mu oznámila, že dne 16. 12. 2003 obdržela jeho stížnost, a k jejímu obsahu sdělila, že o stížnosti již bylo rozhodnuto, ačkoliv stěžovateli doposud nebyl doručen písemný překlad usnesení.
Stěžovatel se proto domnívá, že napadeným usnesením bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, přičemž odkázal na předchozí judikaturu Ústavního soudu. Stěžovatel především namítl, že je porušením práva na soudní a jinou právní ochranu, jestliže nadřízený orgán rozhodne o opravném prostředku dříve, nežli uplynula lhůta k jeho podání, a to všem oprávněným osobám (nález ve věci III. ÚS 308/97). Dále se domnívá, že porušení práva na soudní ochranu lze spatřovat také v nedostatečném a zcela bezobsažném odůvodnění usnesení (nález ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02).
S ohledem na to stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.
K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřila státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, která Ústavnímu soudu sdělila, že písemný překlad usnesení policejního orgánu do vietnamského jazyka nebyl dosud stěžovateli doručen. Dne 23. 1. 2004 však bude písemný překlad odeslán. Stěžovatel bude rovněž vyzván ke sdělení, zda na podané stížnosti trvá, aby o ní mohlo být rozhodnuto v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Současně s tím Ústavnímu soudu sdělila, že v této věci probíhá současně dohledová prověrka Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") .
Mezi základní atributy ústavní stížnosti náleží mimo jiné také podmínka její subsidiarity, vyjádřená v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje.
Ústavní soud proto především předesílá, že se necítil oprávněn zasahovat do samotného počátku trestního řízení v době, kdy bylo zahajováno opatřením, proti kterému nebylo možné podat opravný prostředek. Od tohoto závěru se v obecné rovině neodchýlil ani po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kdy je vůči usnesení o zahájení trestního stíhání připuštěna s účinností od 1. 1. 2002 podle ust. §160 odst. 7 tr. řádu stížnost (obdobně usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 535/02). Pouze za situace, kdy usnesení státního zástupce trpí takovými vadami, jež svědčí o libovůli v rozhodování a způsobují nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí, dospěl Ústavní soud k závěru, že je na místě od principu subsidiarity upustit a takové rozhodnutí pro neústavnost zrušit (nález ve věci III. ÚS 511/02).
V daném případě však soudce zpravodaj neshledal takové podmínky, jež by odůvodňovaly připuštění podané ústavní stížnosti a její meritorní projednání. Jak z ústavní stížnosti vyplynulo, stěžovatel uplatnil proti usnesení policejního orgánu opravný prostředek za situace, kdy mu usnesení nebylo platně doručeno a ani mu nezačala běžet lhůta k podání stížnosti. Stěžovatel sice tvrdí, že obsah usnesení mu byl nesrozumitelný, přesto proti němu uplatnil opravný prostředek, ač lhůta pro jeho podání nezačala vůbec běžet.
Ústavní soud pak z hlediska požadavku subsidiarity ústavní stížnosti považuje za klíčovou skutečnost, která vyplynula z vyjádření státní zástupkyně, a totiž, že o podané stížnosti proti usnesení Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 1. 12. 2003, č. j. ÚOOZ-4/V 7-2003, bude znovu rozhodováno poté, co stěžovateli bude doručen překlad usnesení do vietnamského jazyka. Navíc je tato věc také předmětem dohledu nadřízeného státního zastupitelství.
Za této situace posoudil soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ust. §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Pouze na okraj se uvádí, že by Ústavní soud - s ohledem na shora uvedené závěry stran přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení ve fázi zahájení trestního stíhání - považoval v budoucnu ústavní stížnost stěžovatele za přípustnou pouze v případě, že by nově vydané usnesení státního zástupce nasvědčovalo libovůli v rozhodování, tj. za situace, kdy by se v odůvodnění nedostatečně vypořádalo se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2004
Eliška Wagnerová, v. r. soudce zpravodaj