ECLI:CZ:US:2004:1.US.309.03
sp. zn. I. ÚS 309/03
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného JUDr. M. Z., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. Zn 6552/2003, a proti usnesení Policejního prezidia ČR, úřadu finanční kriminality a ochrany státu SKPV, zvláštního odboru - skupina Brno, ze dne 13. 3. 2003, ČTS: PPR - 66/FKOS-20-2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2003, napadl J. R. (dále jen "stěžovatel") shora uvedené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále (dále jen "OSZ"), jímž byla zamítnuta jeho stížnost do citovaného usnesení Policejního prezidia ČR, úřadu finanční kriminality a ochrany státu SKPV, zvláštního odboru - skupina Brno (dále jen "Policejní prezidium"). Tímto usnesením Policejního prezidia byla odložena věc podezření ze spáchání trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona (dále jen "TrZ"), pomluvy podle §206 odst. 1 TrZ, poškozování cizí věci podle §209 odst. 1 písm. a) TrZ, nadržování podle §166 odst. 1 TrZ, a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, 2 písm. b) TrZ, zahájená na podnět stěžovatele. Citovaných trestných činů se měl dopustit JUDr. V. Č., soudce Krajského soudu v Brně, JUDr. P. K., státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, JUDr. E. Ž., státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, JUDr. V. R., předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci, Mgr. J. Š., státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, JUDr. A. D., soudce Nejvyššího soudu ČR, a P. Z., bývalá soudní zapisovatelka Krajského soudu v Brně.
Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele nesplňovalo náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ve smyslu §30, §31 odst. 2, §34 odst. 1, §72 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byl stěžovatel dne 11. 6. 2003 vyzván k odstranění vad jeho podání ve lhůtě dvaceti dnů od doručení výzvy. Dne 5. 12. 2003 musel být vyzván k odstranění vad předmětného podání i právní zástupce stěžovatele. Konečně dne 23. 12. 2003 došla Ústavnímu soudu ústavní stížnost stěžovatele, která již splňovala všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že postupem policejního orgánu a OSZ v Bruntále došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a k porušení §134 odst. 2 trestního řádu (dále jen "TrŘ"). Napadená usnesení považuje za nepřezkoumatelná, neboť nebyl řádně zjištěn skutkový stav a místo toho byla věc vyřešena odložením. S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadená usnesení OSZ v Bruntále a Policejního prezidia.
Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny zaručeno.
Z obsahu napadených usnesení nebyl zjištěn zásah do práv, kterých se stěžovatel ve svém návrhu dovolává. Státní zástupce přezkoumal rozhodnutí policejního orgánu, jímž bylo odloženo trestní oznámení stěžovatele, důvodně shledal jeho stížnost neopodstatněnou a postup policejního orgánu v souladu s §159a odst. 1 TrŘ. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal s námitkami uplatněnými stěžovatelem ve stížnosti a také uvedl, že nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, odůvodňující dostatečně závěr, že byly spáchány shora citované trestné činy a že je spáchali označení podezřelí.
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tím, že nebylo zahájeno trestní stíhání podezřelých a že věc byla odložena podle §159a odst. 1 TrŘ. V tomto směru Ústavní soud opakovaně uvádí, že v odložení věci policejním orgánem a následném potvrzení tohoto rozhodnutí státním zástupcem nelze spatřovat porušení citovaného ústavně zaručeného subjektivního veřejného práva stěžovatele, jehož ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, resp. aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, totiž neexistuje, tzn. že žádnému subjektu nepřísluší právo na trestní stíhání někoho jiného. Tím spíše nemůže takový požadavek stěžovatele být právem ústavním.
Je věcí orgánů činných v trestním řízení, aby jako orgány veřejné moci posoudily, zda jsou či nejsou splněny podmínky stanovené Listinou, podle jejíhož čl. 8 odst. 2 nikdo nesmí být stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který zákon stanoví (tedy za podmínek stanovených zákonem č. 141/1961 Sb., trestním řádem, ve znění pozdějších předpisů). Ústavní soud ve své konstantní judikatuře konstatoval, že z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá. Pokud se stěžovatel domníval, že uvedeným postupem bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, nelze než konstatovat, že taková interpretace Listiny neobstojí.
V daném případě se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků řízení a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2004 JUDr. František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu