ECLI:CZ:US:2004:1.US.321.03
sp. zn. I. ÚS 321/03
Usnesení
I. ÚS 321/03
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. I. J. mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky P. P., s.r.o., zastoupené JUDr. P. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11.9.2002, č.j. 12 Cmo 178/2002-54 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.1.2002, č.j. 35 Cm 495/98-25, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Č., a.s. jako vedlejšího účastníka řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11.6.2003 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Stěžovatelka opírá ústavní stížnost o následující důvody.
Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 29.1.2002, č.j. 35 Cm 495/98-25 ve věci stěžovatelky bez její přítomnosti rozsudkem pro zmeškání, aniž by byly dle stěžovatelky splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Stěžovatelka podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, o kterém bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11.9.2002, č.j. 12 Cmo 178/2002-54 rozhodnuto tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem ČR bez odůvodnění usnesením ze dne 4.3.2003, č.j. 32 Odo 110/2003-78, odmítnuto. Dále v ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí důvody, pro které dle jejího názoru nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání.
Stěžovatelka má za to, že napadenými rozhodnutími soudů obou stupňů došlo k porušení čl. 96 Ústavy a čl. 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ve znění platném ke dni podání ústavní stížnosti lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počala dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ze spisu Městského soudu v Praze, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.3.2003, č.j. 32 Odo 110/2003-78, jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo stěžovatelce doručeno dne 11.4.2003.
Jestliže rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo stěžovatelce doručeno dne 11.4.2003, počala stěžovatelce běžet lhůta šedesáti dnů k podání ústavní stížnosti téhož dne a skončila dne 9.6.2003. Pokud tedy podala stěžovatelka ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 10.6.2003, je zřejmé, že se tak stalo po lhůtě stanovené zákonem.
Za tohoto stavu soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako opožděný návrh dle znění ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2004
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj