ECLI:CZ:US:2004:1.US.377.04
sp. zn. I. ÚS 377/04
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 14. července 2004 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. d. a. m. v likvidaci, zastoupeného JUDr. O. H., Ph.D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2004, č. j. 20 Co 107/2004 - 78, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 22 C 166/2001, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 6. 2004 a posléze doplněnou dne 1. 7. 2004 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že postupem soudu I. stupně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36, resp. čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Výše citovaným usnesením Městského soudu v Praze bylo změněno výše citované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, kterým byl zamítnut návrh vedlejšího účastníka (2. žalobce Městská část Praha 1) na vydání předběžného opatření, kterým by bylo stěžovateli do skončení sporu zakázáno činit jakékoliv právní úkony směřující k převodu domu a pozemku v obci Praha, k. ú. Nové Město, tak, že se stěžovateli zakazuje činit jakékoli právní úkony směřující k převodu shora popsané nemovitosti.
Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. K tomu konstatuje, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k jejímu podání. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a není-li takového prostředku, ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§72 odst. 3, odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud zjistil z obsahu ústavní stížnosti, jakožto i z vyžádané kopie dodejky založené ve spise vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 166/2001, že v záhlaví citované usnesení Městského soudu v Praze bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 13. 4. 2004. Šedesátidenní lhůta, která počala běžet dne 14. 4. 2004, uplynula dne 12. 6. 2004, resp. v pondělí 14. 6. 2004. Stěžovatelem podaný návrh předaný k poštovní přepravě dne18. 6. 2004 byl proto podán po uplynutí zákonné lhůty (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání (§43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Jelikož návrh na odklad vykonatelnosti v záhlaví citovaného usnesení má k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a sdílí tak její osud, nezbylo, než tento návrh stěžovatele také odmítnout.
Mimoto Ústavní soud dodává, že z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel brojí proti postupu soudu I. stupně, kterým mu bylo znemožněno jednat před soudem a uplatňovat svá procesní práva. Tato námitka se však kryje s důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost (§229 odst. 3 o. s. ř. ). Za takové situace by byla ústavní stížnost považována za nepřípustnou (§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), neboť by bylo třeba trvat na vyčerpání i tohoto prostředku k ochraně práv stěžovatele ve smyslu citovaného zákona o Ústavním soudu. Protože však byla ústavní stížnost odmítnuta pro opožděnost, nebylo třeba se tímto aspektem dále zabývat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. 7. 2004
EliškaWagnerová v.r.
soudce zpravodaj