ECLI:CZ:US:2004:1.US.459.04
sp. zn. I. ÚS 459/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. J. M., proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 5. 2004, čj. 20 Cdo 1252/2003 - 54, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2003, čj. 24 Co 668/2002 -30, usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. 5. 2002, čj. 14 Nc 5590/2002 - 3, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 1996, sp. zn. Sm 412/95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 27. 7. 2004, napadl stěžovatel všechna shora uvedená rozhodnutí obecných soudů a navrhl jejich zrušení s odůvodněním, že mu nebyla, v řízení před těmito soudy, poskytnuta náležitá soudní ochrana. Vylíčil průběh řízení o vydání směnečného platebního rozkazu před Krajským soudem v Hradci Králové. Uvedl, že v důsledku smrti jeho advokáta neměl do února roku 2003 možnost nahlédnout do spisu a o průběhu řízení nic nevěděl. Dále odkázal na "několikeré vážné pochybení soudu", k němuž v řízení o věci samé došlo, aniž je blíže konkretizoval. Tvrdí, že dluh byl již splacen. V ústavní stížnosti, byť jen obecně, naznačuje pochybení zesnulého advokáta.
Z připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že dne 7. 5. 1996 vydal Krajský soud v Hradci Králové pod sp. zn. Sm 412/95, k návrhu V. E., směnečný platební rozkaz, jímž byla odpůrcům P. M. a L. K. (stěžovateli v řízení před Ústavním soudem) uložena povinnost zaplatit navrhovateli směnečnou sumu 1 000 000,-- Kč s 6% úroky od 16. 12. 1992 do zaplacení. Námitky stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 6. 1996, sp. zn. Sm 412/95, odmítl jako opožděné.
V záhlaví uvedeným usnesením ze dne 17. 5. 2002 Okresní soud v Pardubicích nařídil, podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 1996, sp. zn. Sm 412/95, exekuci k uspokojení pohledávky ve výši 1 000 000,-- Kč, nákladů předcházejícího řízení a k úhradě exekučních nákladů. Krajský soud, shora označeným rozhodnutím ze dne 29. 1. 2003, usnesení okresního soudu potvrdil. Předpoklady pro nařízení exekuce, stanovené zákonem č. 120/2001 Sb., byly podle něj splněny. Stěžovatelovy výtky, jimiž brojil proti vykonávanému rozhodnutí a namítal bezúspěšnost předchozích vykonávacích řízení, neshledal opodstatněnými.
Rozhodnutí odvolacího soudu (včetně usnesení soudu prvního stupně, jímž byla nařízena exekuce) napadl stěžovatel dovoláním. Namítal, že vykonávané rozhodnutí mu nebylo doručeno dne 21. 5. 1996, ale že je převzal až dne 4. 6. 1996, kdy prostřednictvím advokáta podal námitky (ty soud zamítl jako opožděné). Protože nebyly dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.).
K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřily též obecné soudy, které jakékoliv porušení ústavního pořádku odmítly.
Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná, dílem podaná po lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu").
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 1996, sp. zn. Sm 412/95, nabylo právní moci dne 8. 8. 1996. Je nepochybné, že ústavní stížnost podaná stěžovatelem dne 27. 7. 2004 nemůže být ústavní stížností podanou včas, ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Proto je nutno ji odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Ve zbývajícím je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost se vůbec nezmiňuje o tom, která ústavně chráněná základní práva stěžovatele byla napadenými rozhodnutími porušena. Ústavní soud, který není vázán odůvodněním ústavní stížnosti, nicméně přezkoumal napadená rozhodnutí z pohledu ústavních kautel a dospěl k závěru, že ve zkoumané věci nic nesvědčí o porušení ústavně chráněných práv stěžovatele.
Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí či dokonce čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručených ústavním pořádkem ČR (srov. již nález sp. zn. I. ÚS 68/93, svazek 1, str. 123). Není úkolem ani není v kompetenci Ústavního soudu, aby právní a skutkové závěry rozhodnutí obecných soudů znovu detailně přezkoumával a nahrazoval je řešeními vlastními. Napadená rozhodnutí nevykazují žádné vady ústavněprávní povahy. Ústavní soud souhlasí s názorem obecných soudů, který vyjádřily ve svém stanovisku k ústavní stížnosti, že exekuční řízení neslouží a nemůže sloužit k opětovnému přezkoumávání rozhodnutí ve věci, které bylo podkladem pro řízení exekuční.
Namítá-li stěžovatel, že jeho právní zástupce v průběhu řízení o vydání směnečného platebního rozkazu zemřel, není z jeho podání vůbec patrno, kdy k tomu došlo. S ohledem na odůvodnění ústavní stížnosti lze dovodit domněnku stěžovatele o tom, že jeho bývalý advokát porušil své povinnosti řádného zastupování. Stěžovatel argumentuje tím, že na něj nemůže podat stížnost České advokátní komoře, protože advokát zemřel. Ústavní stížnost však není prostředkem, který by mohl napravit případné pochybení zemřelého advokáta stěžovatele. Stejně tak nelze ústavní stížností napravovat pochybení stěžovatele, který se v řízení před obecnými soudy své věci dostatečně nevěnoval a nechoval se v souladu se zásadou, že každý má dbát na ochranu svých práv.
S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost usnesením odmítl, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako dílem podanou po lhůtě, a podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2004
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu