ECLI:CZ:US:2004:1.US.479.04
sp. zn. I. ÚS 479/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2004 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D. ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. J., právně zastoupeného JUDr. Ing. P. N., Ph. D., ve věci ústavní stížnosti proti postupu Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odbor řízení odhalování a dokumentace korupce a finanční kriminality, oddělení odhalování a dokumentace korupce a finanční kriminality takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 30. 7. 2004 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal shora označenému účastníku řízení provádět výslech stěžovatele v rámci trestního řízení vedeného policejním orgánem proti němu bez přibrání tlumočníka do německého jazyka. Dále stěžovatel žádal, aby Ústavní soud rozhodl, že účastník je povinen k výslechu stěžovatele přibrat tlumočníka do německého jazyka. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že usnesením ČTS OKFK - 12/8-I-2004 ze dne 18. 5. 2004 bylo stěžovateli policejním orgánem sděleno obvinění ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu, proti kterému stěžovatel podal stížnost, o níž do podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto. Dále stěžovatel uvedl, že v průběhu vyšetřování nařídil policejní komisař jeho výslech jako výslech obviněného, který se uskutečnil v českém jazyce. To přesto, že stěžovatel s předstihem před započetím výslechu prohlásil, že trvá na přítomnosti tlumočníka do německého jazyka, neboť neovládá český jazyk natolik, aby se byl schopen v něm obhajovat. Policejní komisař přibrání tlumočníka k výslechu stěžovatele odmítl s tím, že stěžovatel ovládá český jazyk, neboť dosud s ním komunikoval v českém jazyce a žádal předložení konkrétních důvodů pro přibrání tlumočníka. Dne 28. 6. 2004 se přesto konal výslech stěžovatele v českém jazyce bez přítomnosti požadovaného tlumočníka, jehož přibrání policejní komisař opakovaně odmítl a do protokolu uvedl, že policejní orgán důvody nepřibrání tlumočníka sdělil zmocněnci a konzultantovi obhájce obviněného svými přípisy ze dne 17. 6. a 23. 6. 2004. Stěžovatel odmítl bez přítomnosti tlumočníka vypovídat a v postupu policejního orgánu spatřuje bránění v uplatňování práv své obhajoby, čímž dle jeho názoru došlo k porušení jeho základních práv garantovaných čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění Protokolu 3, 5 a 8. Protože policejní orgán o nepřibrání tlumočníka nerozhodl usnesením, neměl stěžovatel dle svého názoru možnost podat opravný prostředek, a proto se domnívá, že je oprávněn podat ústavní stížnost.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). A to včetně podmínek ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. též v §75 odst. 2 zákona uvedené výjimky z této zásady].
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.
Stěžovatel brojí proti postupu policejního orgánu a má zato, že nemá možnost postup policejního orgánu ovlivnit v rámci samotného přípravného řízení. Přehlíží však, že přípravné řízení tak, jak je obecně definováno v §157 tr. řádu probíhá pod kontrolou státního zastupitelství a podle odst. 2 tohoto ustanovení státní zástupce může uložit policejnímu orgánu i provedení určitých úkonů, jichž je třeba k objasnění věci. Je nepochybné, že státní zástupce je oprávněn uložit policejnímu orgánu i přibrání tlumočníka, budou-li konkrétní okolnosti případu nasvědčovat tomu, že bez jeho přítomnosti nelze provést výslech obviněného, který je nepochybně třeba považovat za úkon vedoucí k objasnění věci. Podle §174 odst. 2 písm. a) tr. řádu je státní zástupce v rámci dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení oprávněn dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů a podle písm. c) může mimo jiné i osobně provést jednotlivý úkon v kterékoliv věci. Stejně tak podle písm. e) téhož ustanovení může státní zástupce rušit opatření policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními.
Z uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatel má možnost obracet se na státního zástupce s návrhy a podněty ve shora uvedeném smyslu, jinými slovy má zákonem poskytnuty prostředky k ochraně svého práva. Protože z ústavní stížnosti nevyplývá, že by se stěžovatel, byť marně pokoušel o ochranu svých základních práv skrze dozorujícího státního zástupce, nelze než uzavřít, že jeho ústavní stížnost je předčasná, a proto nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 12. srpna 2004
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj