ECLI:CZ:US:2004:1.US.52.04
sp. zn. I. ÚS 52/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. května 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. ve věci ústavní stížnosti L. P., zastoupeného Mgr. M. D., proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 2 T 243/2002, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Okresního soudu Brno - venkov, neboť se domnívá, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod garantovaných čl. 8, čl. 10, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V záhlaví citovaným rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu pomluvy dle §206 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl stěžovateli uložený trest podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. Dále byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro skutek, který měl naplnit dle obžaloby všechny znaky skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění dle §174 odst. 1 tr. zák., neboť tento skutek není trestným činem.
Stěžovatel sice nadepsal své podání doručené Ústavnímu soudu jako ústavní stížnost "proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 12. 2002, č. j. 2 T 243/2002 v trestní věci ust. §206 tr. zákona a usnesení Nejvyššího soudu ČR v Brně a to pro porušení zákona a Listiny základních práv a svobod v soudním řízení, trestním řízení", přesto výslovně navrhl Ústavnímu soudu ke zrušení toliko rozsudek Okresního soudu Brno-venkov.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelovo podání obsahovalo také další vady (absence právního zastoupení), a nesplňovalo tedy všechny náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, byl stěžovatel přípisem Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2004 vyzván k jejich odstranění.
Dne 3. 3. 2004 obdržel Ústavní soud podání sepsané Mgr. M. D., nadepsané ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 12. 2002, č. j. 2 T 243/2002-397, jehož obsahem byla žádost o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti a její přílohou plná moc udělená stěžovatelem k zastupování v řízení před Ústavním soudem ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 17. 12. 2002 v trestní věci č. j. 2 T 243/2002-397.
Ústavní soud právnímu zástupci stěžovatele dne 29. 3. 2004 sdělil, že prodlužuje lhůtu určenou k odstranění vad stížnosti do 6. 4. 2004. Přípisem ze dne 6. 4. 2004 oznámil právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu, že stěžovatelem podaná ústavní stížnost splňuje náležitosti návrhu dle zákona o Ústavním soudu s tím, že ústavní stížnost doplňuje o kopii rozsudku Okresního soudu Brno - venkov.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní soud již opakovaně judikoval, že účelem právního zastoupení stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti je především zajištění kvalifikovaného uplatňování práv v řízení před Ústavním soudem, a to jak s ohledem na procesní postavení jednotlivce - účastníka řízení o ústavní stížnosti, kterému by se tak mělo dostávat kvalitní právní zastoupení, tak s ohledem na samotnou činnost Ústavního soudu v tom směru, aby soud nebyl zatěžován nekvalifikovanými či bagatelními návrhy (srov. zejména stanovisko Pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, publ. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 9, str. 471). Součástí požadavků na poskytování kvalitního právního zastupování je rovněž otázka odstraňování vad návrhu, který samostatně uplatnil stěžovatel před tím, než byl Ústavním soudem vyzván k jejich odstranění.
Jak uvedeno shora, Ústavní soud v daném případě vyzval stěžovatele k odstranění vad stížnosti, včetně vad obsahových. Podání, které stěžovatel učinil, se totiž Ústavnímu soudu jevilo jako zmatečné potud, že stěžovatel brojí toliko proti rozhodnutí soudu prvního stupně, k němuž se váže veškerá argumentace a konečně pouze toto rozhodnutí výslovně navrhl ke zrušení, ačkoliv se v ústavní stížnosti zmínil o dalších rozhodnutích, jež na napadené rozhodnutí soudu prvního stupně navazovala (usnesení Nejvyššího soudu ČR).
Pokud Ústavní soud vyzval stěžovatele k odstranění vad návrhu, bylo především na právním zástupci, aby se této funkce ujal nikoliv pouze formálně (zaslání plné moci), nýbrž i v tom směru, aby odstranil obsahové vady a neurčitosti původního podání. Z toho důvodu ostatně Ústavní soud vyhověl jeho návrhu na prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti. Pokud stěžovatel, resp. jeho právní zástupce obsahové vady ústavní stížnosti neodstranil tak, aby bylo možno původní návrh považovat za bezvadnou ústavní stížnost, která by byla projednatelná před Ústavním soudem, musí Ústavní soud konstatovat, že stěžovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené neodstranil (namísto toho obdržel Ústavní soud písemnou plnou moc, z níž vyplývá, že stěžovatel zmocnil právního zástupce k zastupování v řízení o ústavní stížnosti pouze proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov).
Ústavní soud k tomu poznamenává, že v daném případě se nejedná o věc analogickou s věcí projednanou před Evropským soudem pro lidská práva (rozsudek ze dne 20. 4. 2004 ve věci Bulena vs. Česká republika, stížnost č. 57567/00).
Ústavní soud dal navíc v daném případě stěžovateli a jeho právnímu zástupci dostatečný prostor k tomu, aby uvedli obsah návrhu do takové podoby, aby jej Ústavní soud mohl posoudit a projednat jako ústavní stížnost nevykazující vady. Ústavní stížnost lze považovat za bezvadnou pouze tehdy, pokud nevzbuzuje pochybnosti o tom, proti jakým individuálním právním aktům stěžovatel brojí, jaká rozhodnutí tedy napadá a navrhuje Ústavnímu soudu ke zrušení.
Ústavní soud v daném případě dostál své povinnosti vést navrhovatele k odstranění vad podání mimo jiné i v součinnosti s právním zástupcem, kterého stěžovatel na výzvu Ústavního soudu zmocnil k zastupování v řízení a jemuž soud povolil prodloužení lhůty určené k odstranění vad. Ani přes tuto procesní aktivitu Ústavního soudu však k odstranění vad původního návrhu nedošlo, a proto soudci zpravodaji nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2004
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj