ECLI:CZ:US:2004:1.US.601.03
sp. zn. I. ÚS 601/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2003, čj. 22 Co 495/2003 - 137, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 10 C 13/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 11. 2003, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených usnesení. Vzhledem ke skutečnosti, že zmíněné podání, které si stěžovatel sepsal sám, nesplňovalo náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, byl stěžovatel vyzván k odstranění vad výzvou, která mu byla doručena dne 28. 11. 2003. K odstranění vad mu byla určena lhůta 30ti dnů od doručení výzvy. Ve výzvě byl stěžovatel mimo jiné upozorněn na skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem. Na základě žádosti stěžovatele, došlé Ústavnímu soudu dne 15. 12. 2003, mu byla prodloužena lhůta k odstranění vad do 31. 1. 2004.
V dopise doručeném Ústavnímu soudu dne 9. 1. 2004 stěžovatel uvedl, že mu byl určen advokát, který podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a požádal o další prodloužení lhůty ..."až jak věc rozhodne Nejvyšší soud ČR".
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel měl odstranit vady svého návrhu ve lhůtě třiceti dnů od doručení výzvy (od 28. 11. 2003, po prodloužení lhůty od 19. 12. 2003), která mu byla posléze prodloužena až do 31. 1. 2004. Stěžovatel vady návrhu neodstranil ani v této prodloužené lhůtě a neučinil tak ani do dnešního dne. Je tedy naplněn důvod pro odmítnutí návrhu pro neodstranění vad ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že další prodlužovaní lhůty, o které stěžovatel požádal v dopise, kde také upozornil na podané dovolání, by bylo nadbytečné. Je tomu tak proto, že i v případě, kdyby stěžovatel v další poskytnuté lhůtě vady návrhu odstranil, bylo by nutné odmítnout jeho návrh jako nepřípustný ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, totiž patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C.H.Beck, Praha 2001, str. 79. Podle principu subsidiarity je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu]. Ve sdělení publikovaném pod č. 32/2003 Sb. konstatoval Ústavní soud, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Protože stěžovatel podal mimořádný opravný prostředek - dovolání, je jeho návrh nepřípustný. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne v tomto případě běžet dnem doručení rozhodnutí o dovolání bez ohledu na způsob, jakým o něm bylo rozhodnuto. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí, tj. k výše uvedeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2003, čj. 22 Co 495/2003 - 137, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 10 C 13/2003.
Protože stěžovatel vady návrhu včas neodstranil, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, návrh odmítl na základě ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2004
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu