ECLI:CZ:US:2004:2.US.126.03
sp. zn. II. ÚS 126/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr.V. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2002, č. j. 15 Ca 35/2001-21, a č. j. 15 Ca 36/2001-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3. března 2003 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost J. K., zastoupeného advokátem JUDr. V. D., směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. října 2003, č. j. 15 Ca 35/2001-21, a č. j. 15 Ca 36/2001- 29, kterými byly zamítnuty žaloby proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 22. listopadu 2000, č. j. 13418-1/110/99, a ze dne 22. listopadu 2000, č. j. 13418-2/110/99. Stěžovatel namítal porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti. Ze zaslané fotokopie rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem s vyznačenou právní mocí a z fotokopie doručenky o doručení předmětného rozsudku Ústavní soud zjistil, že uvedený rozsudek byl doručen dne 29. října 2002. Tímto dnem začala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), v trvání 60 dnů. Tato lhůta marně uplynula v pátek 27. prosince 2002. Ústavní stížnost byla přitom doručena Ústavnímu soudu až dne 3. března 2003.
Ústavní soud se ústavní stížností stěžovatele proti stejným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem již zabýval a rozhodl usnesením ze dne 10. února 2003, sp. zn. 2 ÚS 787/02, kterým pro vady návrhu, jež nebyly stěžovatelem odstraněny ve lhůtě stanovené Ústavním soudem, ústavní stížnost odmítl. Pokud stěžovatel v doplnění ze dne 17. dubna 2003 (doručeno Ústavnímu soudu dne 18. dubna 2003) k ústavní stížnosti uvádí, že se jedná o bližší odůvodnění jeho ústavní stížnosti, podané dne 20. prosince 2002, Ústavní soud konstatuje, že se jedná podání, které bylo doručeno až po uplynutí výzvy k odstranění vad a po výše uvedeném rozhodnutí, takže k němu nemohlo být v řízení, vedeném pod sp. zn. 2 ÚS 787/02, přihlédnuto.
I když skutečnost, že ústavní stížnost byla Ústavním soudem již jednou odmítnuta, nevytváří překážku věci rozsouzené ve smyslu ustanovení §35 odst. 1 zákona, Ústavnímu soudu přesto nezbylo vzhledem ke zmeškané 60 denní lhůtě, než ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení §43 odst. 1 lit. b) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 25. února 2004
JUDr. Jiří Nykodýmsoudce zpravodaj