ECLI:CZ:US:2004:2.US.151.03
sp. zn. II. ÚS 151/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Miloslava Výborného a soudkyň JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti V. K., zastoupené JUDr. V. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 42 Co 755/2002, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy zrušení výroku uvedeného pod bodem III. shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně.
Krajský soud v Ostravě, vázaný právním názorem dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1783/2000), ve stěžovatelkou napadeném rozhodnutí ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 42 Co 755/2002, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 6. 1999, č.j. 8 C 280/97-31, v odstavcích I. a II. výroku, kterým soud přivolil k výpovědi z nájmu a určil počátek běhu výpovědní lhůty. Ve III. odstavci výroku jej změnil tak, že stěžovatelka je povinna předmětný byt vyklidit po skončení nájmu do 15 dnů od zajištění bytové náhrady. V další napadené části, tj. v odstavci V. výroku soudu I. stupně pak krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že pod bodem III. svého výroku stěžovatelce uložil zaplatit na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 11.375,- Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce vedlejších účastníků (žalobců) a současně pod bodem IV. svého výroku rozhodl o povinnosti vedlejších účastníků zaplatit náklady odvolacího a dovolacího řízení stěžovatelce vzhledem k jejich procesnímu neúspěchu v těchto řízeních.
Shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který stěžovatelka napadla včasnou ústavní stížností pouze v bodě III. výroku, stěžovatelka vytýká porušení jejího práva na spravedlivý proces, které spatřuje v nesprávném rozhodnutí odvolacího soudu o zaplacení nákladů řízení před soudem I. stupně. Napadený výrok je odůvodněn pouze obecným odkazem soudu na aplikaci ustanovení §142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že náhrada nákladů řízení vzniklých v průběhu řízení před soudem I. stupně byla přiznána procesně zcela úspěšným žalobcům, jejichž žalobě bylo vyhověno. Výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení je tak podle názoru stěžovatelky nedostatečně odůvodněn a v důsledku toho je nepřesvědčivý. Stěžovatelka vyslovuje názor, že v daném případě bylo namístě aplikovat §143 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, jenž neměl úspěch ve věci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, a nikoliv §142 odst. 1 o.s.ř., jak to učinil odvolací soud. Právo na náhradu nákladů řízení za zákonem stanovených podmínek je nutno interpretovat jako součást práva na spravedlivý proces a stěžovatelka proto navrhuje, aby Ústavní soud stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v bodě III. výroku zrušil.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 8 C 280/97, a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Krajského soudu v Ostravě.
Krajský soud v Ostravě se k ústavní stížnosti vyjádřil tak, že napadený výrok o nákladech řízení je odůvodněn neúspěchem stěžovatelky v řízení o žalobě na přivolení soudu k výpovědi z nájmu. Ve vztahu ke stěžovatelkou namítanému nepoužití §143 o.s.ř. Krajský soud v Ostravě konstatoval, že v projednávaném případě nebyly splněny okolnosti uvedeného ustanovení, spočívající zejména v jednání stěžovatelky před zahájením a v průběhu řízení, které by mohly jeho aplikaci odůvodnit.
V průběhu řízení před Ústavním soudem došlo ke změně v osobě soudce zpravodaje, když v souladu s §8 odst. 8 rozvrhu práce Ústavního soudu byla ústavní stížnost s účinností od 22. 6. 2004 přidělena soudkyni JUDr. Michaele Židlické. Dle §8b téhož předpisu se ústavní stížnost projedná v senátě, v němž zasedá soudce zpravodaj, přičemž spisová značka věci zůstává nezměněna. Z tohoto důvodu ve věci rozhodoval čtvrtý senát Ústavního soudu.
Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a seznámení se s připojeným spisovým materiálem dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se ve své dřívější rozhodovací činnosti otázkou náhrady nákladů opakovaně zabýval a konstatoval, že tuto problematiku, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na roveň procesu vedoucímu k rozhodnutí ve věci samé (viz např. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 27, č. 25) a samotný spor o náhradu nákladů řízení zpravidla nedosahuje intenzity představující porušení základních práv a svobod. Ústavně právní dimenze by otázka náhrady nákladů řízení mohla dosáhnout teprve tehdy, pokud by v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení občanského soudního řádu ze strany obecného soudu byl obsažen prvek svévole (srov. např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 224/98; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 15, č. 98). Takového pochybení však Ústavní soud v posuzovaném případě neshledal.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soudy přihlížejí ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak tomu bylo i v posuzovaném případě. Vedlejší účastníci se žalobou domáhali přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, a to z důvodu, že byt nutně potřebují pro vlastní bytovou potřebu. Rozsudkem soudu I. stupně bylo, na základě prokázané existence objektivní bytové potřeby na straně vedlejších účastníků k výpovědi z nájmu bytu, přivoleno, byť povinnost byt vyklidit nebyla vedle stěžovatelky uložena všem, kdo s ní v bytě bydlí, jak navrhovali rovněž vedlejší účastníci, a to vzhledem k tomu, jak vyslovil nalézací soud, neboť nelze rozhodnutím soudu uložit povinnost tomu, kdo není účastníkem řízení (č.l. 38).
Odvolací soud pak návazně při celkovém rozhodování o náhradě nákladů řízení vzal všechny shora uvedené okolnosti v úvahu a přiznal náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně vedlejším účastníkům, jejichž žalobě, jak odůvodnil toto své rozhodnutí, bylo vyhověno. Náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení však s ohledem na procesní neúspěch vedlejších účastníků v těchto dalších řízeních přiznal stěžovatelce. Pokud je stěžovatelka přesvědčena, že v souzeném případě měl odvolací soud při přiznávání náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně postupovat nikoliv podle ustanovení §142 o.s.ř., nýbrž podle ustanovení §143 o.s.ř., které stanoví, že žalovaný (stěžovatelka), který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, pak se Ústavnímu soudu s ohledem na výše uvedené okolnosti a stanoviska tato námitka stěžovatelky jeví jako polemika stěžovatelky s výkladem a aplikací jednoduchého práva, která sama o sobě nemůže vést k závěru o jí tvrzeném porušení jejího práva na spravedlivý proces. Z napadeného rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně nelze, jak plyne ze shora uvedeného, vyvodit, že by odvolací soud v tomto směru zásadním způsobem pochybil a v jeho rozhodnutí bylo lze shledat prvek svévole, v jehož důsledku by došlo ke stěžovatelkou tvrzenému porušení jejího práva na spravedlivý proces. Takové vybočení z ústavních postulátů, které by opravňovalo zásah Ústavního soudu, však v dané věci zjištěno nebylo.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k názoru, že napadeným rozhodnutím nedošlo ke stěžovatelkou tvrzenému zásahu do jejího základního práva na spravedlivý proces, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2004
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu