ECLI:CZ:US:2004:2.US.225.04
sp. zn. II. ÚS 225/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. L. T., zastoupeného JUDr. E. K., směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2004, sp. zn. 8 T 109/2001, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě 7. 4. 2004, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2004, sp. zn. 8 T 109/2001, a tvrdí, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva podle čl. 28 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s nepřiznáním odměny a náhrady hotových výdajů pro opožděné uplatnění. Vzhledem k tomu, že jím provedené úkony obhajoby byly provedeny před účinností novely, provedené zákonem č. 265/2001 Sb., má stěžovatel zato, že se na daný případ vztahují předpisy platné před touto novelou. Domnívá se, že odměnu obhájce a náhradu hotových výdajů tedy uplatnil včas.
Stěžovatel uvádí, že usnesení napadené ústavní stížností obdržel 9. 2. 2004, a přestože obsahovalo poučení, že proti němu není přípustná stížnost, podal proti němu stížnost 12. 2. 2004, o níž nebylo doposud rozhodnuto.
Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2004, sp. zn. 8 T 109/2001, Ústavní soud zjistil, že jím nebyla stěžovateli, jako obhájci odsouzeného P. H., přiznána odměna a náhrada hotových výdajů. Stěžovatel byl v daném řízení ustanoven obhájcem odsouzeného dne 7. října 1999. Soud vyšel ze zjištění, že podle §151 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), účinného od 1. 1. 2001, byl stěžovatel povinen uplatnit předmětný nárok do 22. 11. 2002, přičemž jej však uplatnil až 30. 12. 2003. Proto stěžovateli nebyla odměna a náhrada hotových výdajů přiznána. V poučení je uvedeno, že proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Toliko v případě, kdy návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat věcně. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, jestliže stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Podle ustanovení §151 odst. 4 tr. ř. je proti usnesení o výši odměny a o náhradě hotových výdajů obhájce, který byl obviněnému ustanoven, přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Na této skutečnosti nic nemění to, že usnesení, které bylo napadeno ústavní stížností, obsahuje poučení, které je s tímto zákonným ustanovením v rozporu. Jednoduché právo na tuto situaci pamatuje. Podle §148 odst. 2 tr. ř. nelze zamítnout stížnost, která byla podána opožděně jen proto, že se oprávněná osoba řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při oznámení usnesení. Sám stěžovatel uvádí, že proti usnesení, napadenému ústavní stížností, podal v zákonem stanovené lhůtě stížnost, přičemž o této stížnosti nebylo doposud rozhodnuto. Proto je podání ústavní stížnosti v této věci předčasné.
Ústavní soud tedy uzavírá, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Zároveň neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele. V řízení o podaném opravném prostředku nemohlo doposud dojít ke značným průtahům, z nichž by stěžovateli mohla vzniknout vážná a neodvratitelná újma, protože od podání opravného prostředku uběhly tři měsíce. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2004
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj