ECLI:CZ:US:2004:2.US.449.02
sp. zn. II. ÚS 449/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Pavla Rychetského v právní věci stěžovatelky M. - G., a.s., zastoupené advokátem JUDr. T. V., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 20 Co 173/2002, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou včas, (§72 odst. 2 zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze (20 Co 173/2002-23). Obecný soud jím potvrdil výrok I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. listopadu 2001, (33 Nc 1793/2001-9) a nařídil usnesením předběžné opatření, jímž žalované P. I. T., spol. s r.o. zakázal podat návrh na provedení nedobrovolné dražby postižením bytové jednotky č. 40/17 v domě č.p. 40, postaveném na pozemku p.č. 54, spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku v k.ú. J., obec Praha zapsaných v katastru nemovitostí u KÚ Praha - město na LV č. 9, s tím, že toto předběžné opatření zanikne uplynutím 15 dnů od právní moci rozhodnutí o žalobě S. - M. spol. s r.o. proti P.I. T., spol. s r.o, o určení neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 1. října 1998 u Městského soudu v Praze. Odvolací soud změnil výrok II. tak, že zamítl zákaz podání návrhu na provedení nedobrovolné dražby postižením domu č.p. 489 s pozemkem p.č. 782/12 v k.ú. H., obec Praha, zapsaných v katastru nemovitostí u KÚ Praha - město na LV č. 198. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Stěžovatelka tvrdila, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), i právo na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny. Rozhodnutí obecného soudu odporuje skutkovému stavu věci, jež má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil pro rozpor s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, (povinnost vypořádat se s navrženými důkazy nebo zdůvodnit proč navržené důkazy nebyly provedeny).
Ústavní soud (§42 odst. 4 a §76 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu) vyžádal od účastníka řízení Městského soudu v Praze k předmětné ústavní stížnosti vyjádření.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřila předsedkyně senátu obecného soudu JUDr. I. S., z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§30 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a to tak, že uvedla, že námitky stěžovatelky co do porušení jejích práv ve věci nejsou důvodné a odkázala na důvody napadeného rozhodnutí, z nichž vyplývá, že stěžovatelka neprokázala řádné plnění dluhu zajištěného zástavou na dražené nemovitosti a navrhla, aby Ústavní soud podanou stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR).
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. února 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu - svazek 16, č.158, Praha 1999, IV. díl, str. 171 nebo nález Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu - svazek 24, č.178, Praha 2001, IV. díl, str. 327), vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu (čl. 90 Ústavy ČR). Ústavní soud se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem. Při posuzování ústavní stížnosti je však povinen přesvědčit se, zda obecné soudy při rozhodování o předběžných opatřeních postupují způsobem stanoveným zákonem.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud zkoumal, zda při vydání rozhodnutí, jímž odvolací soud částečně v bodě I. potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření o uložení zákazu podání návrhu na provedení nedobrovolné dražby specifikovaných nemovitostí a do druhé části v bodě II. návrh na jeho vydání blíže popsaných nemovitostí zamítl, bylo postupováno zákonem stanoveným způsobem tak, jak to zaručuje čl. 36 odst. 1 Listiny, jež zajišťuje právo na soudní ochranu a spravedlivý proces i právo na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny.
Před zahájením řízení ve věci samé lze na návrh účastníka nařídit předběžné opatření, je-li dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (§74 odst.1 a násled. zák. č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř."). Zákon nepředpokládá, že by soud měl při rozhodování o nařízení předběžného opatření dokazování provádět. Soud zpravidla vychází z tvrzení obsažených v návrhu na jeho vydání. Navrhovatel ovšem musí prokázat, že existuje potřeba prozatímní úpravy poměrů, nebo že je dána obava z ohrožení výkonu budoucího rozhodnutí ve věci samé.
Ústavní soud předně konstatuje, že napadené usnesení, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelů na nařízení předběžného opatření o zákazu podání návrhu na provedení nedobrovolné dražby postižením nemovitosti, má zákonný podklad a bylo vydáno k tomu příslušným orgánem.
Z obsahu spisu, usnesení obecného soudu prvního stupně i napadeného usnesení odvolacího soudu vyplývá, že stěžovatelka navrhla vydání předběžného opatření uložením zákazu podat návrh na provedení nedobrovolné dražby (§48 odst. 5 zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách) postižením nemovitosti za podmínky existence splatné pohledávky z níž není plněno a která je zajištěna zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí. Jak uvedl odvolací soud v odůvodnění svého usnesení ve výroku I., nebyly pro takové rozhodnutí splněny zákonné předpoklady, stěžovatelka neprokázala řádné plnění dluhu zajištěného zástavou na dražené nemovitosti. V předmětné věci se jednalo o pohledávku z úvěrové smlouvy mezi S. - M. spol. s.r.o. a Union bankou a.s. ze dne 10. února 1995 postoupenou žalovanému (zástavnímu věřiteli P. I. T., spol. s r.o.), včetně jejího zajištění, smlouvami ze dne 28. září 1998 a 22. dubna 1999. Stěžovatelka předložila jen jednu smlouvu, bez jejích dodatků a zpochybnila její účinnost tvrzením o jednostranném odstoupení, aniž by prokázala, zda to sjednané podmínky umožňovaly.
Obecný soud dospěl k závěru, že návrhům stěžovatelky o nařízení předběžného opatření o zákazu podání návrhu na provedení nedobrovolné dražby za situace, kdy nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé a probíhá řízení, nemůže vyhovět, neboť nebyl osvědčen tvrzený nárok na vydání rozhodnutí. Tuto otázku však nelze řešit při rozhodování o předběžném opatření. Ústavní soud dospěl k přesvědčení, že uvedený závěr odvolacího soudu není projevem jeho libovůle, nýbrž vychází z ustálené soudní judikatury (srov. Bureš a kol.: Občanský soudní řád, komentář, I. díl, 6. vydání, str. 215 - 237). Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, přičemž odvolací soud tak učinil ústavně konformním způsobem. Napadené rozhodnutí nevybočuje z mezí zákona a je z ústavního hlediska akceptovatelné. Okolnost, že se stěžovatelka se závěry odvolacího soudu neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že v řízení před odvolacím soudem nebylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu a spravedlivý proces.
Stěžovatelka se mýlí pokud argumentuje také tím, že napadené rozhodnutí neobsahuje odůvodnění, které by svědčilo o tom, že odvolací soud se zabýval všemi navrženými důkazy a řádně se s nimi vypořádal. Při posouzení této námitky vyšel Ústavní soud z listinných důkazů a dospěl k závěru, že námitka stěžovatelky není důvodná. Z údajů v katastru nemovitostí je nepochybné, že na příslušném listu vlastnictví (LV č.198) byl proveden zápis zástavního práva a k tomuto zápisu nemohlo dojít bez účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Tvrzení stěžovatelky je opřeno pouze o obavu z možného ohrožení vlastnických práv stěžovatelky, kdy tvrdila, že by po uskutečněné dražbě nebylo možné zjednat nápravu a stěžovatelka jako vlastník nemovitostí by mohla být vážně poškozena. Protože z odůvodnění rozhodnutí obecného odvolacího soudu (§169 o.s.ř.) je dostatečně zřejmé, proč obecný soud žalobě stěžovatelky nevyhověl (v bodu I.) a nepokládal její námitky za důvodné, lze uzavřít, že rozhodnutím obecného soudu z hlediska ústavně zaručených práv na soudní ochranu a ochranu vlastnictví (čl. 36 a čl.11 Listiny), nelze ani pod aspekty ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nic vytknout.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 28. ledna 2004
JUDr. Jiří Malenovský v. r.
předseda senátu