ECLI:CZ:US:2004:2.US.485.04
sp. zn. II. ÚS 485/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti J.H., zastoupeného advokátkou JUDr. V.S., směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 4 To 77/2004, a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 4 T 212/2002, spojenou s žádostí o přednostní projednání, za účasti 1) Krajského soudu v Ostravě a 2) Okresního soudu v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 4 To 77/2004, a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 4 T 212/2002. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 8 odst. 2, 36 odst. 1, 37 odst. 3, a 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a podle čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Zároveň stěžovatel požádal o projednání ústavní stížnosti mimo pořadí, když v důsledku trestního řízení je omezen na svobodě již více než dva roky, takže se každým dnem snižuje možnost nápravy následků předmětných rozhodnutí vůči jeho osobě.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se oba rozsudky ve svých odůvodněních nijak nevypořádaly s jeho obhajobou. Veškeré rozpory mezi provedenými důkazy a důkazy, vypovídajícími v jeho prospěch, oba soudy pominuly. Poukazuje na závěry znaleckého posudku Ing. A.S., ze kterých obecné soudy reagovaly pouze na jedno jeho zjištění, a další nechaly bez povšimnutí. Zejména závěr, že při způsobu střelby, který uvedl poškozený, by musel být střelec těžce zraněn. On sám však zraněn nebyl vůbec, jak uvedl při výslechu dne 24. 7. 2002. Nebyla provedena rekonstrukce události k prověření věrohodnosti výpovědi svědka R.N. ve vztahu k časovým a vzdálenostním údajům. Byla rovněž pominuta nevěrohodnost svědků M.K. a J.K., kteří jsou vůči stěžovateli zaujati. Znalecký posudek Ing. R.R. považuje za nepřípustný, neboť pro zadanou otázku neměl znalecké oprávnění, a vycházel z vadných předpokladů. S odkazem na nález, sp. zn. III. ÚS 617/2000, tedy spatřuje porušení svých základních práv na obhajobu a na rovnost stran řízení.
Z připojeného spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 4 T 77/2004, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl od 22. 7. 2002 stíhán pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), a pro trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle §197a tr. z. Trestného činu se měl dopustit tak, že měl ve svahu lesního katastru obce L. při kácení stromů házet kameny po M.K., přičemž ho druhým kamenem zasáhl do temene, a následně se slovy "ty skončíš dole", jednou vystřelil ve směru M.K. z krátké vzdálenosti krátkou střelnou zbraní. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 3. 2003, čj. 4 T 212/2002-244, byl stěžovatel uznán vinným ve smyslu obžaloby, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou, a zároveň mu byla zabavena pistole zn. ME 38 - Magnum - 4 R, 50 ks nábojů Sellier a Bellot 4 mm, a 9 ks nábojů Browning 7,65 mm. Proti rozsudku se namístě odvolal stěžovatel, a posléze i státní zástupce. Z podnětu těchto odvolání byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2003, čj. 4 To 211/2003-274. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 2. 2004, čj. 4 T 212/2002-406, byl stěžovatel uznán vinným z pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. z., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. z. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, trest zákazu pobytu v působnosti Okresního soudu v Novém Jičíně na dobu pěti let, a byla mu zabavena pistole zn. ME 38 - Magnum - 4 R, 50 ks nábojů Sellier a Bellot 4 mm, a 9 ks nábojů Browning 7,65 mm. Proti rozsudku podal stěžovatel ihned odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2004, čj. 4 To 77/2004-468, byl z podnětu odvolání stěžovatele rozsudek soudu prvého stupně zrušen, a po doplnění skutkové věty byl nově uznán vinným z pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. z., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. z., a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, trest zákazu pobytu v okrese J. na dobu pěti let, a byla zabavena pistole zn. ME 38 - Magnum - 4 R, 50 ks nábojů Sellier a Bellot 4 mm, a 9 ks nábojů Browning 7,65 mm.
Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
Okresní soud v Novém Jičíně odkázal na odůvodnění rozsudků.
KSZ se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.
OSZ považuje napadená rozhodnutí za správná a odkazuje na ně.
Krajský soud v Ostravě se, ač vyzván, k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil.
Žádost o projednání věci mimo pořadí neshledal Ústavní soud opodstatněnou. Stěžovatel v rámci trestního řízení završeného nyní napadenými rozsudky byl omezen na svobodě již od 24. 7. 2002. Podstatnou část tohoto omezení však do současné doby tvoří vazba, která na stěžovatele byla uvalena, a jejíž ústavní soulad byl již Ústavním soudem osvědčen usnesením ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 79/04, a usnesením ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 333/04. Přitom samotná skutečnost, že je stěžovatel ve výkonu trestu odnětí svobody, zásadně není důvodem pro přednostní projednání věci.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v minulosti dovodil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody (nález sp. zn. I. ÚS 68/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Svazek č. 1. Nález č. 17).
Soudy obou stupňů se podrobně zabývaly jak důkazními návrhy, tak provedenými důkazy a obhajobou stěžovatele. Provedené důkazy přitom v souladu se zásadami, uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř., hodnotily a toto hodnocení přesvědčivě odůvodnily ve svých rozsudcích. Stěžovatel měl možnost podávat návrhy na doplnění dokazování, podílet se na prováděném dokazování, k provedeným důkazům se vyjadřovat, a podávat opravné prostředky a námitky vůči orgánům činným v trestním řízení. Orgány činnými v trestním řízení bylo na jeho obhajobu vždy adekvátně reagováno. Pokud některé jím navržené důkazy nebyly provedeny, byl tento postup ze strany obecných soudů náležitě zdůvodněn.
Namítané neprovedení rekonstrukce předmětné události bylo odůvodněno odvolacím soudem na str. 5 rozsudku. Podle odvolacího soudu šlo v daném stádiu řízení o důkaz, který měl jít nad rámec skutkového stavu věci, který byl již zjištěn bez důvodných pochybností. Na str. 5 a 6 rozsudku soudu prvého stupně je pak přesvědčivě vyloženo, kterým výpovědím soud uvěřil a kterým nikoliv, a z jakých důvodů. S tímto vyhodnocením pak vyjádřil odvolací soud souhlas, když argumenty k věrohodnosti výpovědí pro věc zásadních svědků K. a N. dal na str. 5 až 7 rozsudku do souvislosti s dalšími v řízení zjištěnými skutečnostmi, vyplývajícími z provedených důkazů. Znaleckému posudku Doc. Ing. A.S., CSc., který byl stěžovatelem předložen v řízení o odvolání, byl odvolacím soudem věnován dostatečný prostor na str. 7 rozsudku. Znalec v posudku odpovídal na otázku reálnosti způsobu střelby a možnosti určení její dráhy, tak jak je popsal ve své výpovědi poškozený M.K. Odvolací soud se při posuzování znaleckého posudku zabýval rozsahem výpovědi poškozeného M.K., kterou znalec použil. Shledal, že se znalec nezabýval výpovědí v jejím komplexu. Závěr odvolacího soudu je přitom dostatečně odůvodněn a lze jej vyvodit ze spisového materiálu.
Proto nelze souhlasit s námitkou stěžovatele, že se odvolací soud nezabýval tímto posudkem jako celkem.
Znalec, Ing. R.R., byl ve věci ustanoven opatřením policejního orgánu ze dne 31. 10. 2002, zjevně proto, že se mělo jednat o znalce z oboru pohyby těles. Uvedený znalec však sám ve znaleckém posudku na čl. 158 uvedl, že je znalcem z oboru 1) doprava - doprava silniční, specielně technické posuzování silničních nehod, 2) ekonomika - ceny a odhady motorových vozidel, 3) strojírenství - strojírenství všeobecné, speciálně autoopravárenství. Proto lze souhlasit s námitkou stěžovatele, že nebyl způsobilý k podání znaleckého posudku ohledně pohybu kamene, hozeného stěžovatelem po poškozeném. Z ústavněprávního pohledu je však zmíněná námitka v dané věci nepodstatná. Soud prvého stupně ke znaleckému posudku vůbec nepřihlížel. Odvolací soud ho mezi hodnocené důkazy zahrnul, avšak jeho rozhodnutí není ani výlučně ani převážně založeno na tomto důkazu. Za pochybení odvolacího soudu lze také považovat, že ve výroku o vině nereagoval na změny územněsprávního uspořádání České republiky, a stěžovateli uložil trest zákazu pobytu na území okresu J., ačkoliv okresy byly zrušeny podle §44 zákona č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, ve znění pozdějších předpisů k 31. 12. 2002. Toto pochybení však není porušením ústavních práv stěžovatele.
Ústavní soud ze shora vyložených důvodů tedy neshledal, že by napadenými rozsudky obecných soudů, resp. v řízení, které jim předcházelo, došlo k porušení jakýchkoliv základních práv a svobod stěžovatele. Odkaz na nález sp. zn. III. ÚS 617/2000 (in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezu a usnesení. Svazek č. 24. Nález č.143 str.27) je zcela nepřípadný, neboť v něm bylo pojednáváno o zcela jiném procesním přístupu obecných soudů, a podstatě tohoto nálezu obecné soudy v posuzovaném případě vyhověly. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu