ECLI:CZ:US:2004:2.US.549.04
sp. zn. II. ÚS 549/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného Mgr. M. H., takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 8. 9. 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatele, označené jako "ústavní stížnost proti zbavení práva žalobce na spravedlivý proces". Návrh byl adresován Ústavnímu soudu, ale podán prostřednictvím Okresního soudu pro Prahu - západ k jeho sp. zn. 5 C 776/92. Navrhovatel se jím domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2004, aniž by dále specifikoval jeho spisovou značku. Z vyžádaného spisového materiálu však lze dovodit, že zjevně jde o usnesení Nejvyššího soudu z uvedeného dne, čj. 22 Cdo 277/2004-275. To potvrzuje i obsah projednávaného návrhu. Podání bylo učiněno písemně, bylo podepsáno a datováno. Okresnímu soudu Praha-západ bylo navrhovatelem doručeno dne 24. 6. 2004.
Soudci Ústavního soudu jsou dle čl. 88 Ústavy ČR při svém rozhodování vázáni ústavním pořádkem a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dle ustanovení §27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je řízení ve věci před Ústavním soudem zahájeno dnem doručení návrhu. Dle §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu. To vše platí při splnění zákonných náležitostí, mezi které patří podání ústavní stížnosti v zákonné lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný procesní prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního a jiného právního řízení (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V daném případě byla ústavní stížnost podána prostřednictvím nepříslušného a ve věci nekompetentního Okresního soudu pro Prahu-západ. Tento postup však zákon o Ústavním soudu nepředpokládá. Přesto však bylo namístě, aby Okresní soud pro Prahu-západ stěžovatele o tom poučil, případně, aby stížnost zaslal neprodleně adresátovi, tj. Ústavnímu soudu. Obecný soud však takto zjevně nepostupoval a naopak sám počal odstraňovat vady podání ve smyslu §30 zákona o Ústavním soudu, což mu zjevně nepřísluší (srov. §41 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost tak Ústavnímu soudu postoupil až poté, co byla dne 13. 8. 2004 k ústavní stížnosti doložena plná moc udělená Mgr. M. H.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, takže stojí mimo soustavu obecných soudů a jejich procesní předpisy může využít toliko subsidiárně. Za aplikovatelné ustanovení by bylo možno považovat §240 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, který upravuje podání dovolání. Avšak ani přiměřený postup podle tohoto ustanovení neumožňuje Ústavnímu soudu považovat v souzené věci stížnost za včas podanou. Lze patrně připustit, že by tomu tak bylo v případě, pokud by Okresní soud pro Prahu-západ postoupil (odeslal) Ústavnímu soudu stížnost ve zmíněné šedesátidenní lhůtě (srov. shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 576/99, IV. ÚS 24/2000 či IV. ÚS 266/04) . To však obecný soud neučinil (rozhodnutí dovolacího soudu bylo právnímu zástupci doručeno dne 22. 4. 2004 a ústavní stížnost byla odeslána dne 7. 9. 2004) a zákonná lhůta uplynula marně, aniž by se byl Ústavní soud o ústavní stížnosti dozvěděl. Nicméně nutno podotknout, že na vzniklém stavu nese vinu primárně sám stěžovatel, který ústavní stížnost nepodal k příslušnému orgánu.
Za tohoto stavu soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2004
JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj