ECLI:CZ:US:2004:2.US.555.04
sp. zn. II. ÚS 555/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky: N. I., zastoupené Mgr. M. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 15. 7. 2004, čj. 3 Azs 200/2004-33, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti uvedeného rozhodnutí, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2004, čj. 24 Az 2107/2003-18, a s návrhem na rozhodnutí, dle něhož náklady zastoupení navrhovatelky v řízení před Ústavním soudem zcela zaplatí stát, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 16. 8. 2004, doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 9. 2004, se navrhovatelka, nezastoupená právním zástupcem, domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR, odložení vykonatelnosti tohoto rozhodnutí a jemu předcházejícího rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a také náhrady nákladů řízení, vzniklých před Ústavním soudem, státem. Navrhovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejích práv, garantovaných čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z obsahu uvedeného návrhu mimo jiné též vyplývá, že si je navrhovatelka vědoma povinnosti být jakožto fyzická osoba v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zák. o Ústavním soudu"). Tuto povinnost však nesplnila a Ústavní soud proto již ve svém původním návrhu žádala o poskytnutí přiměřené lhůty k odstranění vad návrhu.
Ústavní soud ověřil, že podání skutečně nesplňovalo náležitosti zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatelka především nebyla zastoupena advokátem. Ústavní soud ji proto vyzval k odstranění vad podání v 20denní lhůtě, počínající běžet dnem doručení této výzvy. Tato výzva mimo jiné obsahovala informaci, že v řízení před Ústavním soudem musí být navrhovatel zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude její návrh odmítnut. Zmíněná výzva byla navrhovatelce uložena dne 27. 9. 2004. K doručení tedy došlo podle ustanovení §46 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, použitého přiměřeně ve smyslu §63 zákona o Ústavním soudu, desátým dnem ode dne uložení, tedy 7. 10. 2004, a to přesto, že navrhovatelka písemnost převzala osobně až dne 11. 10. 2004.
Na uvedenou výzvu reagovala navrhovatelka přípisem, doručeným Ústavnímu soudu faxem dne 20. 10. 2004 a podaným týž den k poštovní přepravě tak, že žádala o prodloužení lhůty k odstranění vad podání až do 30. 11. 2004. Svou žádost odůvodnila tím, že je cizinkou a postup podle §18 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, tedy žádost na Českou advokátní komoru, aby jí advokáta určila, jí působí problémy. V rozporu s touto svou argumentací však již k tomuto podání přiložila kopii své žádosti o určení advokáta, doplněné čestným prohlášením o svých sociálních a majetkových poměrech. S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud prodloužil navrhovatelce lhůtu k odstranění vad podání, avšak pouze do 15. 11. 2004. Doručení uvedeného přípisu potvrzuje navrhovatelka v podání ze dne 26. 11. 2004. Výslovně ji též informoval, že jde o lhůtu konečnou. Lhůta pro odstranění vad tedy navrhovatelce běžela ode dne 7. 10. 2004 do 15. 11. 2004, tedy celkem 39 dní. V této lhůtě však navrhovatelka žádnou z vad návrhu neodstranila. Teprve za dalších 14 dnů byla Ústavnímu soudu doručena další žádost o prodloužení lhůty, nyní již jménem navrhovatelky sepsána její právní zástupkyní, na základě plné moci k přípisu připojené. Z ní mimo jiné vyplývá, že právní zástupkyni byl přípis České advokátní komory o jejím určení jako advokáta navrhovatelky v projednávané věci ze dne 25. 10. 2004 doručen dne 27. 10. 2004. Právní zástupkyně navrhovatelku opakovaně vyzývala, aby se dostavila za účelem projednání zastoupení. Navrhovatelka tak učinila však přibližně až po měsíci a nedoložila advokátce ani další podklady včetně napadených rozhodnutí. Právní zástupkyně tedy jménem navrhovatelky žádá zvážení opětovného prodloužení lhůty k odstranění vad a žádá též o zaslání opisů veškerých podkladů, postoupených Ústavnímu soudu navrhovatelkou.
Podle ustanovení §72 odst. 3 část věty před středníkem zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou zákonnou a nelze ji obcházet prodlužováním soudcovských lhůt pro odstranění vad návrhu. Navrhovatelka byla opětovně poučena, že pokud ani v prodloužené lhůtě nebudou vady návrhu odstraněny, bude její návrh bez dalšího odmítnut. Přesto vady návrhu ve lhůtě k tomu určené neodstranila. Ústavní soud pečlivě zvážil okolnosti projednávaného případu a další žádost o prodloužení lhůty, podanou prostřednictvím právní zástupkyně, již nemohl akceptovat. Vzal přitom v úvahu především chování navrhovatelky, která se zjevně nesnažila svá práva dostatečně hájit. Lhůtu jí určenou k odstranění vad považuje Ústavní soud za dostatečnou, a to i vzhledem ke skutečnosti, že vady návrhu byly navrhovatelce známy již při sepisu jejího návrhu, a tedy již od tohoto okamžiku se měla snažit o jejich odstranění. V uvedené lhůtě navrhovatelka advokátku nekontaktovala sama ani na výzvu advokátky a neposkytla jí tak potřebnou součinnost. Vzniklou situaci si tak navrhovatelka zavinila svým laxním přístupem k dané věci. Ústavní soud tedy za dané situace dospěl k závěru, že navrhovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě k tomu určené [§43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Za této situace mu nezbylo, než návrh podle uvedeného ustanovení odmítnout.
Pokud jde o návrh na odložení vykonatelnosti napadených usnesení, Ústavní soud má za to, že rozhodnutím ve věci odpadl k vydání takového rozhodnutí důvod. Ústavní soud nemohl s ohledem na výše uvedené vyhovět ani návrhu, aby náklady řízení před Ústavním soudem zaplatil stát. Takové rozhodnutí je mimo jiné podmíněno tím, že Ústavní soud stížnost neodmítne (§83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), což se nestalo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 9. prosince 2004
JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj