ECLI:CZ:US:2004:2.US.566.04
sp. zn. II. ÚS 566/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti stěžovatele B. Š., zastoupeného Mgr. A. V., směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 2 Ko 66/2003, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2002, č. j. 26 K 63/95-406, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal dne 13. 9. 2004 ústavní stížnost.Toto podání nemělo náležitosti ústavní stížnosti, tak jak je požaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Nebylo z něj zřejmé, které rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci napadá, k jakému porušení jeho základního práva nebo svobody zaručených ústavním pořádkem mělo dojít, a čeho se v řízení před Ústavním soudem domáhá. Nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, podání nebylo sepsáno advokátem a nebyla k němu přiložena plná moc zvoleného advokáta. Proto byl stěžovatel na vady podání upozorněn a zároveň byl vyzván k jejich odstranění.
Podáním z 18. 10. 2004 stěžovatel uvedené vady odstranil. Uvedl, že napadá usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2002, č. j. 26 K 63/95-406, jakož i navazující rozhodnutí odvolacího soudu, které nemá k dispozici, a tvrdil, že jimi bylo porušeno základní právo jeho právní předchůdkyně podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že je na základě usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 27. 5. 2004, č. j. D 1419/2003-95, výlučným dědicem své matky M. Š., která zemřela 26. 11. 2003. M. Š. byla konkurzní věřitelkou ve věci úpadce Z. d. P. "v likvidaci", která je Krajským soudem v Hradci Králové vedena pod sp. zn. 26 K 63/95. V této konkurzní věci bylo 28. 11. 2002 vydáno rozvrhové usnesení, kterým bylo M. Š. přiznáno z jí přihlášené pohledávky ve výši 2,858.501 Kč celkem 8.906,90 Kč (0,312%). Proti tomuto usnesení podala M. Š. 23. 12. 2002 odvolání. Stěžovatel namítá, že M. Š. nebylo doručeno žádné rozhodnutí odvolacího soudu, ani výzva k odstranění případných vad odvolání. Nic z toho neobdržel ani sám stěžovatel v době po smrti své matky M. Š., tj. po 26. 11. 2003. Právní předchůdkyni stěžovatele se tak nedostalo k jejímu odvolání proti rozvrhovému usnesení soudní ochrany.
Ústavní soud ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 26 K 63/95, zjistil, že o odvolání M. Š., D. L., A. N., I. N. a J. S., proti rozvrhovému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2002, č. j. 26 K 63/95-406, bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 2 Ko 66/2003. Toto usnesení se Krajský soud v Hradci Králové pokusil doručit M. Š. zásilkou, podanou k poštovní přepravě 12. 1. 2004. Zásilka byla poštou v Chrastu u Chrudimě vrácena 13. 1. 2004 zpět s relací, že adresátka zemřela. Od 6. 5. 2004 je pak v téže věci vedeno Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 29 Odo 460/2004 řízení o dovolání D. L. a A. N.
V posuzovaném případě tedy bylo na odvolání právní předchůdkyně stěžovatele zákonným způsobem reagováno, neboť odvolacím soudem bylo rozhodnuto o odvolání M. Š.é a dalších konkursních věřitelů v souladu s ustanovením §66a odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, bez jednání dne 20. 11. 2003. Vzhledem k tomu, že následně dne 26. 11. 2003 M. Š. zemřela, mělo být pro doručení rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnuto v souladu s §107 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů o procesním nástupnictví. K tomu však nedošlo a namísto toho byl spis s dovoláním třetích osob předložen Nejvyššímu soudu ČR.
Uvedená situace je nepochybně procesním pochybením soudu prvého stupně, které se dotýká i základního práva stěžovatele, jako právního nástupce M. Š., na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Toto procesní pochybení však nemá vliv ani na rozvrhové usnesení soudu prvého stupně, ani na usnesení odvolacího soudu, a proto nemůže být důvodem jejich zrušení. Procesní práva procesního nástupce M. Š. zůstávají totiž nadále až do rozhodnutí soudu prvého stupně o procesním nástupnictví zachována. Proto bude věcí soudu prvého stupně, aby se po doručení spisu od Nejvyššího soudu ČR s touto procesní situací zákonem předpokládaným způsobem vypořádal.
Z vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu