ECLI:CZ:US:2004:3.US.102.04
sp. zn. III. ÚS 102/04
Usnesení
III. ÚS 102/04
Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele P. M., zastoupeného JUDr. Z. P., advokátkou , o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 21. ledna 2004 sp. zn. Zn 4837/2003, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Zlíně, vydaného dne 21. ledna 2004. Poukázal na okolnosti, za nichž podal oznámení o podezření z trestného činu pomluvy, když jeho bývalá družka v rámci soudního řízení nepravdivě tvrdila, že pohlavně zneužíval svou nezletilou dceru. Šlo o výrok, který se dotýká jeho osobní cti, pronesený v úmyslu snížit jeho vážnost před soudem a pro přesvědčení, že tak nikdo nesmí činit beztrestně, oznámení učinil. Poněvadž se cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá se jejich ochrany cestou ústavní stížnosti .
Z ustanovení §158 trestního řádu mj. vyplývá povinnost státního zástupce a policejního orgánu přijímat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, povinnost učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl trestný čin spáchán, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních. Nejde-li o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc usnesením odloží (§159a odst. 1 tr. řádu).
Z obsahu stížností napadeného usnesení bylo zjištěno, že státní zastupitelství přezkoumalo postup policie a příslušné spisové materiály získané při šetření prováděném na základě podaného oznámení o jednání B. G., a tedy i rozhodnutí Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování, Zlín, jímž byla dne 11. listopadu 2003 věc vedená pod ČTS: ORZL-3729/KPV-185-2003 odložena. Postup státní zástupkyně byl shledán v souladu s výše citovanými ustanoveními trestního řádu, a pokud jde o zjištění, pro něž zamítla stížnost navrhovatele, tato jsou obsažena v odůvodnění rozhodnutí, na něž lze v dalším odkázat. Je třeba dodat, že navrhovatel v ústavní stížnosti sám ani neuvedl, jaký zásah do konkrétních práv spatřuje v postupu státní zástupkyně. Pokud v návrhu tvrdí, že se cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. v právu na zachování jeho lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na ochranu jména, pak jde o práva, která, s ohledem na obsah oznámení měla být dotčena osobou, na níž oznámení učinil - z předmětného rozhodnutí státní zástupkyně takový zásah zjištěn nebyl.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona o Ústavním soudu].
Pro výše uvedená zjištění a citovaná právní ustanovení byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2004