ECLI:CZ:US:2004:3.US.129.04
sp. zn. III. ÚS 129/04
Usnesení
III. ÚS 129/04
Ústavní soud rozhodl dne 1. července 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného ve věci navrhovatele P. P. bytem, zastoupeného Mgr. M. K, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2004 č. j. 5 As 55/2003-57, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí po odstranění vad návrhu formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla pro opožděnost odmítnuta kasační stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2003 č. j. 4 Cad 25/2003-30. Stěžovatel tvrdil, že tímto postupem obecný soud porušil jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces plynoucí z čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, čímž se rovněž dostal do rozporu s imperativem vyjádřeným v čl. 90 Ústavy ČR.
Podle odůvodnění ústavní stížnosti k dotčení označených kautel mělo dojít tím, že nebylo přihlédnuto ke tvrzení stěžovatele, dle něhož do citovaného rozsudku podal opravný prostředek 4. září 2003, a to prostřednictvím k poštovní přepravě předané obyčejné listovní zásilky. V něm rovněž uvedl, že vyhledá pomoc právního zástupce. Následně, dne 3. října 2003 tento cestou Městského soudu v Praze Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že mu ve věci stěžovatele byla udělena plná moc k právnímu zastupování. Kasační stížnost stěžovatele poté podáními ze dne 15. října a 22. října 2003 doplnil. Stěžovatel nedisponuje žádným dokumentem, kterým by bylo lze doložit, kdy kasační stížnost skutečně k poštovní přepravě předal. Protože nemá dostatek finančních prostředků, nemohl zaslat soudu předmětné podání doporučeně. Důsledkem tohoto je ovšem ústavní stížností napadené rozhodnutí, ve kterém stěžovatel spatřuje neoprávněné odepření přístupu k soudu a nemožnost meritorního projednání jím naříkané věci. Proto se domáhá, aby Ústavní soud v záhlaví uvedené usnesení nálezem zrušil.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu ústavních kautel a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že stěžovatel nikterak nedoložil, že by jím uplatněný opravný prostředek podal Městskému soudu v Praze ve lhůtě zákonem stanovené. Na jeho žádost, aby prověřil možnost dojití jakéhokoliv podání od stěžovatele, které by bylo možno ztotožnit s tvrzenou kasační stížností ze dne 4. září 2003, odpověděl Městský soud v Praze s negativním výsledkem. Stěžovateli se tudíž jeho tvrzení nepodařilo prokázat a v rámci dostupných možností nestalo se tak ani postupem obecných soudů. Ztěží lze potom Nejvyššímu správnímu soudu vytknout, že kasační stížnost posoudil jako opožděnou a jako takovou ji dle §46 odst. 1 písm. b) a §120 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, odmítl.
V důsledku uvedeného, když neshledal porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, rozhodl Ústavní soud, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 2004