ECLI:CZ:US:2004:3.US.150.04
sp. zn. III. ÚS 150/04
Usnesení
III. ÚS 150/04
Ústavní soud rozhodl dne 5. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele L. Š., zastoupeného JUDr. J. O., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2003 sp. zn. 5 To 19/03 a Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2002 sp. zn. 42 T 16/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž byl uznán vinným spácháním trestného činu podvodu dle §250 odst. 1, 4 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let s výkonem trestu ve věznici s dozorem. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy v trestním řízení vedeném proti jeho osobě nepostupovaly v souladu s obsahem čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, nerespektovaly zásady trestního řízení zakotvené v §2 odst. 5 a 6 trestního řádu, což pak vedlo k zásahu do jeho práv. Poukázal na okolnosti, za nichž byla uzavřena kupní smlouva s prodávajícím Českým státem - Ministerstvem obrany ČR, na situaci, ve které se ocitl poté, co nezískal u banky úvěr, ačkoliv mu byl přislíben, na provedené důkazy a jejich hodnocení, jakož i na to, že nebyla soudy učiněna řada důkazů, kterých se domáhal. Při řádném zjištění skutkového stavu a dodržení principu materiální pravdy by k jeho odsouzení dojít nemohlo, poněvadž by mu vina prokázána nebyla.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 42 T 16/2001 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s §254 tr. řádu, doplnil dokazování a poté opodstatněně shledal, že skutková zjištění učiněná soudem I. stupně, s výjimkou stanovení výše škody a zisku obžalovaného, byla správná. Ačkoliv šlo o snížení zjištěné způsobené škody (z částky 51.000.000,- Kč na částku nejméně 47.451.140,- Kč) a snížení zjištěného ponechaného zisku (z částky 21.934.480,- Kč na částku nejméně 21.152.140,- Kč), výrok o výši trestu byl k odvolání státní zástupkyně změněn v neprospěch stěžovatele důvodně. Trest byl obžalovanému zvýšen z doby trvání pěti let na šest let, když i odvolacím soudem vyčíslená výše škody obžalovaným způsobené je škodou velkého rozsahu, přičemž pro takové jednání §250 odst. 4 tr. zákona stanoví trest odnětí svobody v rozmezí od pěti do dvanácti let. Poněvadž odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu I. stupně (pokud jde o důvody uznání viny označeným trestným činem), jsou přiléhavá a vyčerpávající, lze na ně v dalším odkázat. Je třeba dodat, že dovolání stěžovatele, podané ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, bylo Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 3 Tdo 1233/2003 dne 5. listopadu 2003 odmítnuto, když soud neshledal nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž by rozhodnutí ve věci spočívalo - usnesení dovolacího soudu ústavní stížností napadeno nebylo.
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2004