ECLI:CZ:US:2004:3.US.167.04
sp. zn. III. ÚS 167/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. J. Z. zastoupeného JUDr. P. R. advokátem o ústavní stížnosti proti sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27. ledna 2004 sp. zn. 1 VZz 4093/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2003 sp. zn. 7 Tdo 936/2003, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. ledna 2003 sp. zn. 5 To 575/2002, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. července 2002 sp. zn. 6 T 66/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně, jakož i sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze.
Z obsahu ústavní stížnosti a k ní přiložených příloh Ústavní soud zjistil:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. července 2002 sp. zn. 6 T 66/99, byl stěžovatel uznám vinným z trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. ledna 2003 sp. zn. 5 To 575/2002, bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti odsuzujícímu rozsudku. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2003 sp. zn. 7 Tdo 936/2003, bylo stěžovatelovo dovolání proti usnesení odvolacího soudu odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Sdělením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27. ledna 2004 sp. zn. 1 VZz 4093/2003, byl obhájce stěžovatele JUDr. R. vyrozuměn, že s ohledem na ustanovení §266a odst. 1 věta první tr. ř. jeho podání ze dne 9. prosince 2003 směřuje proti rozhodnutí, proti němuž ministr spravedlnosti nemůže podat stížnost pro porušení zákona, a proto jej ve smyslu ustanovení §31 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb. nelze považovat za podnět k podání stížnosti pro porušení zákona.
Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 16. března 2004. Vzhledem ke skutečnosti, že k tomuto podání nebyla přiložena napadená rozhodnutí, včetně rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva ve smyslu §72 odst. 6 věta první zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavném soudu"), byl stěžovatel vyzván k odstranění vad. Ve stanovené lhůtě byly vady odstraněny a právní zástupce stěžovatele zaslal přípisem ze dne 2. dubna 2004 shora konstatovaná napadená rozhodnutí obecných soudů a sdělení státního zastupitelství.
Dříve, než se Ústavní soud může zabývat zkoumáním ve věci samé, je povinen posoudit, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení o ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ústavní stížnost podává v zákonné lhůtě 60 dní, přičemž tento závěr opírá o sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb.; v přípise ze dne 2. dubna 2004 uvádí, že sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27. ledna 2004 sp. zn. 1 VZz 4093/2003, považuje za rozhodnutí o posledním opravném prostředku k ochraně práva, vydaného v dané věci. Ústavní soud se s tímto názorem neztotožňuje. V tomto ohledu nutno konstatovat, že sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze nelze pokládat za pravomocné rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo nebo svoboda ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Nelze dovodit, že by tímto sdělením bylo materiálně zasaženo do právní sféry stěžovatele. V posuzovaném případě je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, shora citované usnesení dovolacího soudu. Stěžovatelův odkaz na sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb. není správný, v bodě 2 tohoto sdělení je naopak uvedeno, že šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z tohoto sdělení Ústavního soudu nelze dovodit, že by rozhodnutím o posledním opravném prostředku mohlo být shora konstatované sdělení státního zastupitelství
Z obsahu přípisu Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. dubna 2004 a k němu připojených kopií doručenek bylo zjištěno, že usnesení dovolacího soudu stěžovatel obdržel dne 4. prosince 2003 a jeho právnímu zástupci v řízení před dovolacím soudem JUDr. R. bylo doručeno dne 5. listopadu 2003. Jak bylo shora uvedeno, návrh adresovaný Ústavnímu soudu byl podán k poštovní přepravě dne 16. března 2004, tedy poté, co lhůta stanovená v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu dnem 2. února 2004 (pondělí) uplynula. Promeškání této lhůty přitom nelze prominout, neboť to kogentní charakter ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu neumožňuje.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2004
JUDr. Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj