ECLI:CZ:US:2004:3.US.181.04
sp. zn. III. ÚS 181/04
Usnesení
III. ÚS 181/04
Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. K., zastoupeného Mgr. V. K. advokátem, proti rozhodnutí Policie České republiky, Městského ředitelství Brno, ze dne 12. ledna 2004, čj. MRBM-2423ZBR-2003, spojené s návrhem na zrušení ust. §17 odst. 6 zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v intencích zák. č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), napadl stěžovatel ve své správní věci rozhodnutí Policie České republiky, Městského ředitelství Brno, ze dne 12. ledna 2004 (MRBM-2423ZBR-2003) a tvrdil, že v jeho věci byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 1 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným rozhodnutím Policie České republiky, Městské ředitelství Brno, ze dne 12. ledna 2004 (MRBM-2423ZBR-2003) bylo podle ust. §17 odst. 6 zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o střelných zbraních a střelivu), přerušeno správní řízení, zahájené na základě žádosti stěžovatele o vydání nového zbrojního průkazu, která byla podána dne 3. listopadu 2003 u zmíněného policejního orgánu, neboť proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin, uvedený v ust. §22 zákona o střelných zbraních a střelivu, a to konkrétně pro trestný čin podvodu (§250 odst. 1 a 3 tr. zák.) spáchaného formou spolupachatelství. Správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále uvedl, že po vydání pravomocného meritorního rozhodnutí v této trestní věci, které stěžovatel doručí k nahlédnutí, bude ve správním řízení pokračováno.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno plně v souladu se zákonem, neboť ust. §17 odst. 6 zákona o střelných zbraních a střelivu ukládá správnímu orgánu bezvýjimečně přerušit řízení o vydání zbrojního průkazu, pokud je stěžovatel stíhán pro jakýkoli úmyslný trestný čin [§22 odst. 1 písm. c) zákona o střelných zbraních a střelivu]. Stěžovatel však brojí proti tomu, že zde nejsou rozlišovány "nejvíce nebezpečné násilné trestné činy" a "nejméně závažné a málo společensky nebezpečné nenásilné trestné činy", za které je možné uložit trest odnětí svobody do jednoho roku (či dokonce 6 měsíců). U méně závažné majetkové a jiné nenásilné trestné činnosti by měla být respektována presumpce neviny a princip rovného zacházení, neboť jejich pachatelé neohrožují život, zdraví, svobodu, lidskou důstojnost či bezpečnost jiných osob a podle stěžovatele není tedy důvod, který by opravňoval stát neumožnit získání povolení k držení zbraně osobě stíhané např. pro trestný čin zanedbání povinné výživy (§213 tr. zák.), podplácení (§161 tr. zák.), nekalé soutěže (§149 tr. zák.), porušování průmyslových práv (§151 tr. zák.), apod. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl zrušit ust. §17 odst. 6 zákona o střelných zbraních a střelivu a napadené rozhodnutí správního orgánu, jak je vpředu označeno.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V dané věci brojil stěžovatel proti rozhodnutí správního orgánu o přerušení řízení podle §17 odst. 6 zákona o střelných zbraních a střelivu, dle kterého příslušný útvar policie přeruší řízení o vydání zbrojního průkazu v případě, že proti žadateli o vydání tohoto dokladu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v §22. Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí správního orgánu je stěžovatel stíhán pro trestný čin podvodu (§250 odst. 1, 3 tr. zák.). Podle §22 odst. 1 zákona o střelných zbraních a střelivu se za bezúhonného (jako jedné z podmínek pro získání zbrojního průkazu) nepovažuje také ten, kdo byl pravomocně uznán vinným trestným činem uvedeným v písm. a) nebo b) tohoto ustanovení nebo jiným úmyslným trestným činem, jestliže od právní moci rozsudku nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že tento trest byl uložen, neuplynulo alespoň
1. 5 let, jestliže byl uložen trest odnětí svobody nepřevyšující 2 roky nebo jiný trest než trest odnětí svobody, nebo
2. 10 let, jestliže byl uložen trest odnětí svobody převyšující 2 roky.
Za této situace (ze znění citovaných ustanovení) je zřejmé, že příslušný správní orgán postupoval ve věci stěžovatele v souladu s platnou právní úpravou obsaženou v zákoně o střelných zbraních a střelivu; již proto nemohlo napadeným rozhodnutím o přerušení řízení dojít k porušení ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele.
K návrhu stěžovateli na zrušení ust. §17 odst. 6 zákona o zbraních a střelivu se sluší konstatovat, že uvedené ustanovení má v tomto zákoně své opodstatnění. Tento procesní institut umožňuje správnímu orgánu přerušit správní řízení do doby, než bude vyřešena otázka bezúhonnosti žadatele o zbrojní průkaz. Zrušením tohoto ustanovení by správní orgán neměl v zákoně o střelných zbraních a střelivu oporu pro přerušení řízení a stavění lhůt pro vydání správního rozhodnutí do vyřešení otázky bezúhonnosti, a to ani pro zvlášť závažné trestné činy uvedené v §41 odst. 2 tr. zák. Opodstatněnost tohoto institutu u "nejvíce nebezpečných násilných trestných činů" přiznává ostatně i stěžovatel. Jeho námitky podle názoru Ústavního soudu směřují spíše proti rozsahu (vymezení) bezúhonnosti obsažené v §22 zákona o střelných zbraních a střelivu, který však ani zčásti navržen na zrušení nebyl. Proto nebyl shledán návrh na zrušení ust. §17 odst. 6 zákona o střelných zbraních a střelivu opodstatněný.
Z takto vpředu rozvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrh s ní spojený jsou zjevně neopodstatněné. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost a návrh s ní spojený Ústavní soud proto odmítl [§43 odst. 2 písm. a) a b) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 19. srpna 2004