ECLI:CZ:US:2004:3.US.216.03
sp. zn. III. ÚS 216/03
Usnesení
III. ÚS 216/03
Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele Ing. V. H., zastoupeného JUDr. P. K., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 2002 č. j. 15 Co 377/2001-95, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti zrušení domáhal výše označeného rozsudku, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení rozhodnutím soudu bylo zasaženo do práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že mu byla uložena povinnost vyklidit garáž nacházející se v prvním podzemním podlaží domu čp. 4402, a to přesto, že poukázal na nekorektnost žalobce, jako vlastníka nemovitosti - Bytového družstva S. 4402, který jej odmítl přijmout za svého člena, nerespektoval skutečnost, že garáž užíval po dobu 20 let, nepřihlédl ani k jeho věku, zdravotnímu stavu, jakož i k věku a zdravotnímu stavu manželky. Toto jednání proto považuje za jednání odporující dobrým mravům.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 64 C 120/2000 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 2002 č. j. 15 Co 377/2001-95 zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud, který přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byl stěžovatel zavázán vyklidit ve stanovené lhůtě označenou garáž žalobce, tj. vlastníka, opodstatněně konstatoval, že pro rozhodnutí v předmětné věci byl zjištěn správně skutkový stav o vlastnictví nemovitosti, jejíž součástí je i garáž, a ukončení nájmu stěžovatele výpovědí. S poukazem na vlastnická práva žalobce - bytového družstva, na skutečnost, že žalovaný nebyl přijat za člena tohoto družstva, důvodně také neshledal v jednání žalobce při výkonu svých práv rozpor s dobrými mravy (§3 obč. zák.). Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2003 č. j. 28 Cdo 177/2003-123 vyplývá, že dovolání stěžovatele bylo jako nepřípustné odmítnuto, proti rozhodnutí dovolacího soudu ústavní stížnost nesměřuje.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2004