ECLI:CZ:US:2004:3.US.226.04
sp. zn. III. ÚS 226/04
Usnesení
III. ÚS 226/04
Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. E. Z., zastoupené JUDr. V. D.advokátem proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. března 2004, sp. zn. KZt 2399/2003, a usnesení Policie České republiky, obvodního ředitelství pro Prahu IV, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, ze dne 2. února 2004, ČTS:OR IV-96/SKPV-OOK-04, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu) a i co do jiných formálních podmínek ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], napadla stěžovatelka ve své trestní věci usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. března 2004 (KZt 2399/2003-13) a jemu předcházející usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství pro Prahu IV, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, ze dne 2. února 2004
(ČTS:OR IV-96/SKPV-OOK-04), a tvrdila, že v její věci se dostal postup orgánů činných v trestním řízení do zřejmého rozporu s ústavními principy, označeným usnesením státního zástupce byla porušena zásada spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tento článek byl porušen i usnesením policejního orgánu. Dále bylo porušeno ust. §160 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř., a to
tím - stručně shrnuto - že usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo dostatečně odůvodněno, čemuž měl přisvědčit i státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ve svém usnesení. Podle názoru stěžovatelky nebyly splněny zákonné podmínky pro zahájení trestního stíhání uvedené v §160 odst. 1 písm. a) a e) tr. ř. Stěžovatelka s poukazem na to, že odůvodněním napadených rozhodnutí nebyla věnována náležitá pozornost, navrhla, aby Ústavní soud zrušil usnesení policejního orgánu a státního zástupce, jak jsou vpředu uvedena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Napadeným usnesením Policie České republiky, obvodního ředitelství pro Prahu IV, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, ze dne 2. února 2004 (ČTS:OR IV-96/SKPV-OOK-04), bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro trestný čin křivého obvinění (§174 odst. 1 tr. zák.). Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, která byla usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. března 2004 (KZt 2399/2003-13) zamítnuta jakožto nedůvodná [§148 odst. 1
písm. c) tr. ř.].
K možnosti přezkoumat usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání se sluší konstatovat následující. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu platí, že mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání (§160 odst. 1 tr. ř.) a vyjadřovat se k opodstatněnosti toho kterého trestního stíhání, když jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení (k tomu srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 30., č. 105, Praha 2003). Důvodnost obvinění je totiž předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat toliko po jeho ukončení vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu (sp. zn. III. ÚS 539/98). Již z tohoto důvodu nemohl Ústavní soud vyhovět žádání stěžovatelky stran zrušení usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání.
K přezkumu usnesení státního zástupce uvádí Ústavní soud, že podle již zmíněného nálezu ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02 může přezkoumat usnesení státního zástupce, jímž byla zamítnuta stížnost proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, jen v případě, kdy dojde ke zřejmému odmítnutí spravedlnosti ze strany tohoto státního zástupce. Podle Ústavního soudu k tomu může dojít zejména tím, že státní zástupce ve svém usnesení reaguje na námitky stěžovatele apodiktickým a v podstatě nic neříkajícím závěrem, aniž by bylo možno alespoň na rozhodovací důvody, které k takovému rozhodnutí toho kterého státního zástupce vedly, usoudit. Uvedená extrémní vada v odůvodnění napadeného usnesení státního zástupce ve věci této ústavní stížnosti zjištěna nebyla, neboť usnesení státního zástupce odpovídá zákonným požadavkům na odůvodnění usnesení kladené (§134
odst. 2 tr. ř.); z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), které zakládá výlučně pravomoc Ústavního soudu, nelze státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze nic vytknout.
Nezbývá proto než uzavřít, že závěr o tom, zda se stěžovatelka dopustila žalovaného jednání (skutku) v usnesení o zahájení trestního stíhání vymezenému, bude věcí dalšího řízení, ve kterém může stěžovatelka realizovat svá procesní oprávnění a zpochybnit důkazy obžaloby svědčící o její vině, a přednést svou verzi a důkazy, které ji podporují.
Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky. Návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí, jak jsou vpředu označena, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný. Zjevná jeho neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. srpna 2004