ECLI:CZ:US:2004:3.US.231.04
sp. zn. III. ÚS 231/04
Usnesení
III. ÚS 231/04
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 13. července 2004 ve věci navrhovatelky M. S. zastoupené Mgr. R. B. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2002 č. j. 21 Co 189/2002-209 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. dubna 2001 č. j. 8 C 1711/94-174, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku Okresního soudu v Kolíně a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2002 č. j. 21 Co 189/2002-209 s tím, že podle jejího přesvědčení soudy obou stupňů porušily tzv. spravedlivý proces.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu výše uvedeného [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4 a 6 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 8 C 1711/94 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. ledna 2004 č. j. 22 Cdo 2566/2003-240 bylo zjištěno, že stěžovatelka podala proti usnesení soudu II. stupně dovolání, které bylo citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu dle §243b odst. 2 věty před středníkem obč. soudního řádu zamítnuto, když z obsahu uvedeného ustanovení vyplývá, že soud dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Proti usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost podána nebyla.
Pro výše uvedené nutno konstatovat, že návrh brojící proti rozhodnutí soudu I. a II. stupně je nepřípustný, když ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytuje - nenapadá rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, jež stěžovatelka, jako prostředek k ochraně tvrzeného práva uplatnila. Proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§72 odst. 1 písm. a), odst. 6, §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. července 2004