ECLI:CZ:US:2004:3.US.240.04
sp. zn. III. ÚS 240/04
Usnesení
III. ÚS 240/04
Ústavní soud rozhodl dne 11. května 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatelek 1) M. N. a 2) V. P zastoupených JUDr. D. H. advokátkou o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2004 č. j. 55 Co 278/2003-183, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelky se svým návrhem na zahájení řízení, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 15. dubna 2004, domáhaly zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu, když s poukazem na blíže rozvedená tvrzení namítaly, že jím došlo k dotčení jejich ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byly stran návrhu stěžovatelek splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem, umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.
V této souvislosti nemohl odhlédnout v předmětné věci od toho, že stěžovatelkám vůči napadenému rozhodnutí sluší (tzv. "nárokový") opravný prostředek, tj. dovolání, jež je v daném případě plně v jejich dispozici (citovaným rozsudkem byl změněn rozsudek nalézacího soudu, tj. rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé - §237 odst. 1 písm. a) o. s.ř. ). Toto konečně, jak uvedly ve svém návrhu, vůči rozsudku Městského soudu v Praze ve shodě s poučením v něm uvedeným i podaly.
Dle §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do novelizace provedené zák. č. 83/2004 Sb., je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 cit. zák.).
Stejně tak podle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, resp. zák. č. 83/2004 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Shora zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše citovanou a dále) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (Ústavního soudu) do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
Jak vyplývá z řečeného, stěžovatelky dosud v plném jeho dosahu nedostály požadavku v naposled citovaném ustanovení vyjádřenému. Proto byl jejich návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako nepřípustný usnesením odmítnut, a to mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2004