ECLI:CZ:US:2004:3.US.274.04
sp. zn. III. ÚS 274/04
Usnesení
III. ÚS 274/04
Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného JUDr. P. B., advokátem .proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2004, sp. zn. 3 To 125/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu) a i co do jiných formálních podmínek ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], napadl stěžovatel ve své trestní věci vedené před Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci (28 T 16/98), pravomocné a jemu doručené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2004 (3 To 125/2003) a tvrdil, že ve věci rozhodující obecné soudy (Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, Vrchní soud v Olomouci) porušily svými rozhodnutími jeho ústavně zaručené právo domáhat se stanoveným způsobem a postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod).
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2004 (3 To 125/2003) byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3. října 2003 (Nt 101/2003-28), kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 28 T 16/98, neboť nebyly shledány důvody obnovy řízení podle §278 odst. 1 tr. ř.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl - stručně shrnuto - že obecnými soudy nebyly připuštěny důkazy výslechy osob, které měly svědčit v jeho prospěch, a vedl polemiku se skutkovými zjištěními obecných soudů týkajícími se výše dlužné částky. Poukázal rovněž na rozpory ve výpovědích svědků a na to, že podal i stížnost pro porušení zákona. Přiložil dopis paní Miroslavy Němcové, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, ze dne 9. března 2004, adresovaný ministru spravedlnosti. Stěžovatel navrhl zrušit usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení o povolení obnovy, v němž nebylo shledáno porušení stěžovatelem tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod.
Podle §278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení povolí tehdy, pokud vyjdou najevo nové skutečnosti nebo důkazy soudu neznámé, které by mohly samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy již dříve známými, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo
o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zjevném nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Uvedený výčet důvodů pro povolení obnovy je taxativní.
V této souvislosti lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci
III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994) a že mu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení za předpokladu, že v řízení o ní nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele. Takovéto porušení však shledáno nebylo, neboť z odůvodnění napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno, vyplývá, že obecné soudy návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení řádně projednaly, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a z jakých důvodů neshledaly tvrzení stěžovatele souladnými s taxativně vymezenými podmínkami povolení obnovy řízení (§278 odst. 1 tr. ř.), z čehož je patrno, že ve věci posuzované ústavní stížnosti k porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod nedošlo.
Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele, návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný. Zjevná jeho neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. srpna 2004