ECLI:CZ:US:2004:3.US.3.04
sp. zn. III. ÚS 3/04
Usnesení
III. ÚS 3/04
Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelky A. K., zastoupené JUDr. J. D., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2003 č. j. 16 Co 184/2003-130, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že se rozsudkem odvolacího soudu cítí dotčena v právu zaručeném jí čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že žaloba, prostřednictvím které se žalobce domáhal zaplacení částky 10.281,- Kč s příslušenstvím, byla soudem I. stupně po doplnění dokazování zamítnuta i poté, co předchozí zamítavé rozhodnutí ze dne 29. března 2000 odvolací soud dne 2. dubna 2001 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. K opětovnému odvolání žalobce byl rozsudek změněn tak, že bylo jeho žalobě vyhověno a proti žalované mu přiznána i náhrada nákladů řízení. Vyslovila přesvědčení, že odvolací soud při přezkoumávání rozhodnutí soudu I. stupně předkročil svá oprávnění, když opakovaně prováděl výslech účastníků a poté rozhodl tak, jak výše uvedeno. Proto považuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě za rozhodnutí, které není v souladu s provedenými důkazy a se skutkovými zjištěními, jakož i s ústavně stanovenými principy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě zásah do práva, kterého se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, doplnil řízení výslechem žalované a s poukazem na §46 odst. l písm. a) až c) a na §60 odst. 1 zákoníku práce opodstatněně shledal žalobu o zaplacení částky 10.281.- Kč s přísl., představující odstupné nárokované v souvislosti s ukončením pracovního poměru mezi účastníky dohodou z důvodu organizačních změn, oprávněnou a odvolání proti zamítnutí žaloby proto důvodným. V odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč neuvěřil tvrzením žalované, stojícím v rozporu s důkazy o obsahu předmětné dohody, o okolnostech, za nichž došlo k ukončení pracovního poměru žalobce, tedy s důkazy, jejichž zhodnocením bylo spolehlivě zjištěno, že k dohodě o rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v §46 odst. 1 písm. a) zákoníku práce ke dni 31. května 1999 mezi účastníky došlo a žalobci tak nárok na výplatu žalovaného odstupného vznikl. V hodnocení důkazů nebyl shledán rozpor s §132 obč. soudního řádu, v postupu odvolacího soudu pak ani rozpor s §220 odst. 2 obč. soudního řádu. Proto na odůvodnění jeho rozhodnutí lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2004