ECLI:CZ:US:2004:3.US.305.04
sp. zn. III. ÚS 305/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. prosince 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti R. Č., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem proti dvěma usnesením Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura České Budějovice, ze dne 2. 3. 2004 ČTS: ÚOOZ-102/V7-2003, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2004 sp. zn. Zt 161/2004 a dále proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2004 sp. zn. 31 Nt 2/2004 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 1. 4. 2004 sp. zn. 14 To 140/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení Ústavního soudu blíže specifikovaných rozhodnutí policejního orgánu, státního zastupitelství a obecných soudů, a to pro porušení čl. 1 a čl 2 odst. 3 Ústavy, čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 5 odst. 1, 2 a čl. 6 odst. 3 písm. a), b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z obsahu ústavní stížnosti a k ní přiložených materiálů Ústavní soud zjistil:
Dvěma usneseními Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura České Budějovice, ze dne 2. 3. 2004 ČTS: ÚOOZ-102/V7-2003 bylo zahájeno trestní stíhání proti stěžovateli (v trestním řízení "obviněný") pro trestné činy kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zák. (první usnesení) a obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle §246 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zák. (druhé usnesení). Spolu se stěžovatelem jsou stíháni další čtyři spoluobvinění. Trestné jednání, z něhož jsou obviněni, spočívá (stručně řečeno) v tom, že nejméně od října 2003 do doby zahájení trestního stíhání sjednali nejméně 25 dívek za účelem provozování prostituce, které byly dílem umístěny v nočních klubech, včetně nočního klubu provozovaného stěžovatelem, dílem na silnici E 55, přičemž dívky odevzdávaly nejméně polovinu svého výdělku obviněným, kteří tím získali nejméně 200.000,- Kč a dále že lákali a dopravovali dívky z České republiky do Rakouska a Španělska, kde je za účelem prostituce umisťovali v nočních klubech, přičemž z provozované prostituce inkasovali nejméně 150.000,- Kč měsíčně. Tato usnesení napadl stěžovatel stížností, která byla usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2004 sp. zn. Zt 161/2004 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2004 sp. zn. 31 Nt 2/2004 vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř., přičemž ve smyslu §73 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. nebyl přijat nabízený písemný slib obviněného a nebyl nad ním stanoven probační dohled. Tímtéž usnesením byli vzati do vazby další tři obvinění. Všichni vazebně stíhaní podali proti rozhodnutí o vzetí do vazby stížnosti, které byly usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 1. 4. 2004 sp. zn. 14 To 140/2004 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty.
Všechna shora uvedená rozhodnutí jsou předmětem ústavní stížnosti.
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítá, že usnesení o zahájení trestního stíhání jsou v rozporu s §160 odst. 1 tr. ř., nejsou v nich totiž přesně označeny skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání, v jejich odůvodnění je pouze opsána skutková věta a poukázáno na obsah spisu, z pouhého odkazu na spis však nelze zjistit, jakým způsobem orgány činné v trestním řízení důkazy v něm obsažené hodnotily a jaké závěry je vedly k zahájení trestního stíhání. Stěžovatel v tomto ohledu odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 271/96. Obviněným ani jejich obhájcům navíc nebylo před prvotními výslechy umožněno prostudování spisu, přičemž jakékoliv pozdější studium spisu nemůže zpětně zhojit situaci, kdy obviněný a jeho obhájce nevědí v době převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání, jaké důvody k trestnímu stíhání vedly. Došlo tak k porušení rovnosti zbraní, pokud stěžovatel neví, čím je odůvodněno trestní stíhání, jak se bránit, k čemu se vyjadřovat a které nepříznivé důkazy vyvracet. Závěr státní zástupkyně, že usnesení o zahájení trestního stíhání byla odůvodněna stručně, ale způsobem odpovídajícím §160 odst. 1 tr. ř., je dle názoru stěžovatele nepřezkoumatelný.
Ohledně vazebních rozhodnutí pak stěžovatel namítá, že nebyly dány důvody pro uložení vazby útěkové a koluzní podle §67 písm. a), b) tr. ř. Útěkovou vazbu odůvodnil okresní soud tím, že stěžovateli hrozí vysoký trestní postih a že má kontakty v zahraničí, koluzní vazbu pak odůvodnil skutečností, že nebyli vyslechnuti všichni svědkové a hrozí tedy obava, že by je mohl ovlivňovat. Soud však neuvedl, jaké kontakty má stěžovatel v zahraničí mít a důvody vazby žádným způsobem blíže nekonkretizoval, což odporuje ustanovení §67 tr. ř., které existenci konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu výslovně vyžaduje. Přitom samotná hrozba vysokého trestního postihu a skutečnost, že nebyli vyslechnuti někteří svědci, nemůže vést k automatickému závěru o důvodnosti vazby útěkové a koluzní. Vazba podle §67 písm. b) tr. ř. byla přitom uvalena navzdory skutečnosti, že policejní orgán provedl po dobu delší než dva měsíce pouze jediný procesní úkon - dovyslechnutí jednoho ze spoluobviněných, žádní svědkové, u nichž má hrozit ovlivňování stěžovatelem, vyslechnuti nebyli.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření k ústavní stížnosti od Policie ČR, služby kriminální policie a vyšetřování, Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, Okresního soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Policejní komisař ve svém vyjádření konstatoval, že dle jeho názoru obě usnesení o zahájení trestního stíhání odpovídají ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích uvedla, že usnesení policejního orgánu, jimiž bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele, jsou ve výrokové části i v odůvodnění sice stručná, ale jsou v souladu s ustanovením §160 odst. 1 tr. ř. Státní zástupkyně ke svému vyjádření přiložila rozhodnutí týkající se vazby stěžovatele učiněná po podání ústavní stížnosti, z nichž vyplývá, že dnem 2. 6. 2004 odpadl u stěžovatele důvod vazby podle §67 písm. b) tr. ř. a stěžovatel byl nadále ponechán ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř. a že dne 7. 9. 2004 byl stěžovatel propuštěn z vazby za současného přijetí peněžité záruky ve výši 500.000,- Kč. Předsedkyně senátu Okresního soudu v Českých Budějovicích poukázala na skutečnost, že ve spisovém materiálu není založena námitka obhajoby, že by jí nebylo umožněno spis prostudovat. Ani při rozhodování soudu o vzetí stěžovatele do vazby obhájce nepožadoval nahlédnutí do spisu a nenamítal, že by mu toto právo bylo odepřeno. Předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích odkázal na obsah napadeného rozhodnutí krajského soudu, konstatoval, že při vzetí do vazby je vyžadována pouze důvodná obava, že nastane některá ze skutečností předvídaná v §67 písm. a) až c) tr. ř., přičemž stěžovatel se domáhá, aby tyto okolnosti byly zjištěny na úrovni jistoty bez důvodných pochybností.
Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyly porušeny ústavně zaručené svobody nebo základní práva stěžovatele.
Ústavní soud důsledně respektuje princip subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizuje své zásahy do činnosti orgánů činných v trestním řízení, pokud neshledá porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. V posuzované věci je třeba poukázat na to, že stěžovatel byl po podání ústavní stížnosti propuštěn z vazby na svobodu. Ústavní stížnost svou povahou směřovala rovněž k dosažení tohoto stavu a za této nově vzniklé situace ztratila, v části směřující proti vazebním rozhodnutím, svůj hlavní racionální smysl.
Ústavní soud se přesto zabýval námitkami stěžovatele, posoudil ve světle výše namítaného ústavního rámce všechny části výroků a odůvodnění napadených rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích a dospěl k následujícím závěrům.
Stěžovatel byl vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř., přičemž napadá důvodnost vazby útěkové a koluzní, dle §67 písm. a), b) tr. ř. kde se praví:
"Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání ...
... a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením."
Okresní soud v Českých Budějovicích konstatoval, že stěžovatel je důvodně podezřelý ze spáchání závažné trestné činnosti, jak na území České republiky, tak zahraničí. Je ohrožen vysokým trestem odnětí svobody a i vzhledem ke svým zahraničním kontaktům je dána obava, že uprchne. S ohledem na skutečnost, že dosud nebyli vyslechnuti všichni svědci, je dána i obava, že by stěžovatel, v případě svého ponechání na svobodě, na tyto svědky působil. Soud rovněž konstatoval, že stěžovatel se dopustil trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení pro trestnou činnost shodného charakteru (str. 8 usnesení). Krajský soud v Českých Budějovicích na závěry nalézacího soudu odkázal.
Ve věci vazebního důvodu podle ustanovení §67 písm. a) tr. ř. Ústavní soud odkazuje na svůj nález sp. zn. III. ÚS 566/03, v němž vyslovil závěr, že hrozba vysokým trestem odnětí svobody může být konkrétní skutečností, jež zakládá sama o sobě důvodnou obavu, že se obviněný bude vyhýbat trestnímu stíhání buď tím, že uprchne, anebo tím, že se bude skrývat. Stěžovatel je stíhán pro trestné činy kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zák. a obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle §246 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zák., přičemž shodná horní hranice trestu odnětí svobody je u těchto trestných činů 8 let. Hrozba přísným trestem je aktuální rovněž vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel je stíhán pro dva trestné činy a že pro obdobnou trestnou činnost již byl odsouzen. Kriminální kontakty stěžovatele do zahraničí, jež jsou zřejmé ze samotné stíhané trestné činnosti, obavu z jeho útěku jen prohlubují. Uložení útěkové vazby tedy bylo v posuzovaném případě náležitým způsobem odůvodněno.
Ústavní soud při posouzení vazby podle §67 písm. b) tr. ř. je však nucen konstatovat, že odůvodnění tohoto vazebního důvodu je značně schematické, stručné a nepřesvědčivé. Samotný fakt, že doposud nebyli vyslechnuti všichni svědci, nemůže vést k automatickému závěru o nutnosti uložení koluzní vazby a tento vazební důvod by samostatně nemohl obstát. Na druhou stranu je ovšem třeba uvést, že stěžovatel se nacházel ve vazbě nikoliv výlučně z důvodu dle §67 písm. b) tr. ř., ale rovněž u něj byly dány důvody vazby útěkové a předstižné. Vazbu lze přitom uložit i při existenci jen jednoho ze shora uvedených vazebních důvodů. Důvodnost předstižné vazby stěžovatel v ústavní stížnosti vůbec nezpochybňoval a správnost uložení útěkové vazby byla Ústavním soudem potvrzena. Pochybení obecných soudů ve věci nedostatečného odůvodnění koluzní vazby tedy nemohlo vést k nezákonnosti uložení vazby jako takové a tedy ani k porušení ústavních práv stěžovatele.
Ústavní soud dále posoudil námitky stěžovatele týkající se usnesení o zahájení trestního stíhání. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi, s ohledem na shora konstatovaný princip subsidiarity, zaujímá názor, že usnesení o zahájení trestního stíhání nepodléhá zpravidla přezkumu na základě podané ústavní stížnosti, protože v dalším průběhu trestního stíhání bude možno dostatečnými kontrolními mechanismy dosáhnout náležité ochrany práv obviněného (srov. sp. zn. III. ÚS 62/95; sp. zn. III. ÚS 539/98). Z uvedeného vyplývá, že důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu zásadně přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod toliko po ukončení trestního řízení a po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu. Existující judikatura Ústavního soudu zřetelně vyjadřuje jeho zdrženlivost při případných zásazích do probíhajícího trestního řízení, zejména na jeho samotném počátku (srov. např. sp. zn. II. ÚS 364/03, III. ÚS 554/03). Výjimku z těchto zásad připustil Ústavní soud toliko výjimečně v situacích, kdy na usnesení o zahájení trestního stíhání navazují další intenzívní zásahy do základních práv a svobod (vzetí do vazby, zadržení osoby, zadržení a otevření zásilek apod.), které by po vyčerpání dostupných procesních prostředků ze strany stěžovatele nebylo možné odčinit jinak (srov. sp. zn. IV. ÚS 316/99) nebo kdy by při zahájení trestního stíhání a při jeho přezkumu šlo o zjevnou libovůli v rozhodování (srov. sp. zn. III. ÚS 511/02). O tyto extrémní případy však v nyní posuzované věci nejde.
Ústavní soud se zabýval výtkou stěžovatele, že obě napadená usnesení policejního orgánu, jimiž bylo zahájeno jeho trestní stíhání, nesplňují náležitosti §160 odst. 1 tr. ř. Podle citovaného ustanovení "Nasvědčují-li prověřováním podle §158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, ... Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným a zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; ... V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání."
Ústavní soud konstatuje, že policejní orgán ve výroku napadených rozhodnutí dostatečně podrobně a nezaměnitelným způsobem popsal předmětné skutky, pro které je stěžovatel stíhán tak, aby nemohly být zaměněny s jinými. Napadená usnesení policejního orgánu obsahují popis všech znaků stíhaných skutků. Usnesení obsahují rovněž zákonné označení trestných činů, které jsou v předmětných skutcích spatřovány. Napadená usnesení jsou pak odůvodněna tím způsobem, že je zopakován popis skutků a obecně konstatováno, že na základě provedených úkonů trestního řízení, písemných materiálů zadokumentovaných pod ČTS: ÚOOZ-102/V7-2003, úředních záznamů a dalších provedených úkonů zejména podle §88 tr. ř. je spáchání trestných činů dostatečně prokázáno. V usnesení, jímž bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle §246 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zák. je rovněž uvedeno, že v průběhu trestního řízení byl zadokumentován převoz nejméně 25 dívek za účelem prostituce mimo území České republiky. Byť lze konstatovat, že odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání trpí značnou mírou obecnosti, je nutno posledně citovaný poznatek o převozu určitého počtu dívek za účelem provozování prostituce pokládat za konkrétní skutečnost odůvodňující závěr o důvodnosti trestního stíhání. Stěžovatelova námitka, že díky obecnosti odůvodnění napadených rozhodnutí nelze zjistit, jaké důvody vedly orgány činné v trestním řízení k zahájení trestního stíhání, není oprávněná. Z dostatečně zřetelného popisu obou skutků lze totiž dovodit, jakým způsobem orgány činné v trestním řízení hodnotily důkazy shromážděné ve spise, pokud je vedly k závěru, že jsou dány důvody pro zahájení trestního stíhání stěžovatele.
Je třeba připomenout, že na samém počátku trestního stíhání není ještě možné dosáhnout naprosté jistoty o spáchání trestného činu. K závěru o spáchání trestného činu určitou osobou postačí v této úvodní fázi trestního řízení vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že stěžovatel spáchal skutek způsobem popsaným ve skutkové větě usnesení. Z tohoto vymezení lze též vyvodit požadovanou úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. V této počáteční fázi trestního řízení nemusí být při vznesení obvinění požadován tak vysoký stupeň konkrétnosti a precizace odůvodnění, jaký je potřebný např. v obžalobě.
Skutečnost, že stěžovateli ani jeho obhájci nemělo být před prvotními výslechy umožněno nahlédnout do spisu, nezasahuje do ústavních práv stěžovatele. Jak zdůraznil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 239/04 "možnost omezení práva nahlížet do spisů vyplývá ze skutečnosti, že v počátcích vyšetřování nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením a zničením nebo před jinými aktivitami, sledujícími cíl mařit vyšetřování. Ohroženy mohou být i jiné společenské a individuální zájmy, např. bezpečnost svědků, citlivé osobní údaje nezúčastněných osob, skutečnosti podléhající utajení, přičemž časová tíseň neumožňuje zajistit ochranu těchto legitimních zájmů jiným způsobem. Všechna tato rizika, obsažená v realizaci práva obviněného (obhájce) nahlížet již v přípravném řízení do spisu, je třeba zvlášť pečlivě zvažovat v případech nebezpečných forem kriminality, jako je např. organizovaná kriminalita s mezinárodními prvky. Za situace, kdy koliduje oprávněný zájem státu na účinném postihu kriminality, resp. jiné důležité společenské a individuální zájmy s právem obviněného na obhajobu, připouští právní úprava, jakož i trestněprocesní teorie i praxe, dočasné omezení práva na nahlížení do spisů v přípravném řízení." Obecně lze konstatovat, že zajištění důkazů u trestných činů v oblasti prostituce je mimořádně komplikované mj. vzhledem ke snadné ovlivnitelnosti poškozených ze strany pachatelů a nízké věrohodnosti výpovědí některých poškozených a svědků. V posuzovaném případě byla navíc stíhaná trestná činnost páchána organizovaně a měla mezinárodní přesah. Vzhledem k charakteru této trestné činnosti lze dovodit, jaké důvody vedly k odepření nahlédnutí do spisu před prvotním výslechem stěžovatele.
Jak vyplývá z ústavní stížnosti, stěžovatel i jeho obhájce v nynější fázi trestního stíhání mohou plně vykonávat své právo nahlížet do spisu, seznamovat se se shromážděnými důkazy a v návaznosti na takto zjištěné skutečnosti volit taktiku své obhajoby.
Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2004
JUDr. Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu