ECLI:CZ:US:2004:3.US.310.03
sp. zn. III. ÚS 310/03
Usnesení
III. ÚS 310/03
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. února 2004 ve věci navrhovatelky Mgr. J. J., o návrhu ze dne 13. června 2003, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 18. června 2003 Ústavní soud obdržel podání ze dne 13. června 2003, jímž se na tento soud navrhovatelka obrátila "s důvěrou o pomoc ve vyřešení problému", o němž se domnívala, že jej "vyřeší ochránce lidských práv Dr. Otakar Motejl". K tomuto návrhu přiložila podnět veřejnému ochránci práv adresovaný, jakož i na něj následně reagující jeho přípis ze dne 30. května 2003 sp. zn. 1628/2003/VOP/DM, v němž poukázal na nedostatek svého zákonného zmocnění se její záležitostí zabývat (§1 odst. 3 zák. č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů).
Navrhovatelka byla Ústavním soudem vyzvána k odstranění vad návrhu ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy a poučena ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že neodstranění vad návrhu v dané lhůtě je důvodem k jeho odmítnutí. Výzvu převzala dle doručenky dne 7. července 2003.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Fyzické a právnické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Nejsou-li odstraněny vady návrhu ve lhůtě k tomu stanovené, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4, §30 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Navrhovatelka v určené lhůtě, ani posléze, vady návrhu neodstranila. Z uvedeného důvodu se jím Ústavní soud, vázán citovaným zákonem, nemohl věcně zabývat. Ústavní soud jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě condicio sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
S ohledem na uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku usnesení obsaženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 2004