ECLI:CZ:US:2004:3.US.388.03
sp. zn. III. ÚS 388/03
Usnesení
III. ÚS 388/03
Ústavní soud rozhodl dne 2. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti politické strany E. d., zastoupené JUDr. M. V., CSc., advokátem, o vyslovení zákazu Ministerstvu financí pokračovat v porušování práva politické strany E. d. na výplatu příspěvku za mandáty členů Zastupitelstva hlavního města Prahy dle §20 odst. 8 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, ve znění pozdějších předpisů, získaných ve volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2002, eventuelně o zrušení sdělení Ministerstva financí ze dne 28. května 2003 č. j. 143/42 169/2003, podané spolu s návrhy na úhradu nákladů- zastoupení, na projednání ústavní stížnosti mimo pořadí z důvodu naléhavosti a na přijetí předběžného opatření, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 7. srpna 2003 se stěžovatelka domáhá vyslovení zákazu Ministerstvu financí pokračovat v porušování práva politické strany E. d. na výplatu příspěvku za mandáty členů Zastupitelstva hlavního města Prahy dle §20 odst. 8 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, ve znění pozdějších předpisů, získaných ve volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2002, eventuelně zrušení sdělení Ministerstva financí ze dne 28. května 2003 č. j. 143/42 169/2003. Spolu s předmětnou ústavní stížnosti podává návrh na úhradu nákladů zastoupení dle §83 zák. č. 182/1993 Sb., podáním podaným Ústavnímu soudu k doručení dne 6. října 2003 pak návrh na projednání ústavní stížnosti mimo pořadí z důvodu naléhavosti dle §39 zák. č. 182/1993 Sb., a podáním podaným Ústavnímu soudu k doručení dne 27. ledna 2004 návrh přijetí předběžného opatření dle §80 zák. č. 182/1993 Sb. Uvedeným zásahem orgánu veřejné moci, eventuelně rozhodnutím, cítí se být dotčena v základních právech, dle jejího tvrzení plynoucích z čl. 2 odst. 3 a čl. 5 Ústavy a čl. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")
Z pohledu okolností skutkových Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, že stěžovatelka dopisem ze dne 12. května 2003 vyzvala Ministerstvo financí k úhradě příspěvku za mandáty členů Zastupitelstva hlavního města Prahy dle §20 odst. 8 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, ve znění pozdějších předpisů, získaných ve volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2002, přičemž Ministerstvo financí přípisem ze dne 28. května 2003 politické straně E. d. sdělilo, že ustanovení §20 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, ve znění pozdějších předpisů, v jejím případě nárok na výplatu příspěvku na mandát nezakládá. K rozkladu stěžovatelky ze dne 18. června 2003 pak náměstek ministra financí sdělením ze dne 14. července 2003 č. j. 143/54 425/2003 vyslovil právní názor, dle něhož nárok na státní příspěvek za mandát vzniká přímo na základě zákona, při splnění zákonem stanovených podmínek, přičemž o něm není ministerstvem rozhodováno, nýbrž je jím toliko oprávněnému subjektu vyplácen. Dále se ve sdělení náměstka ministra financí uvádí, že stěžovatelce bylo již oznámeno, že jí zákonný nárok na státní příspěvek nevznikl, a že ministerstvo se zabývá analýzou kandidátních listin poskytnutých stěžovatelkou, jakož i skutečnostmi uvedenými v rozkladu a stěžovatelkou předloženém právním rozboru.
Tenor ústavní stížnosti pak spočívá ve tvrzené interpretaci §20 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, ve znění pozdějších předpisů, dle níž příspěvek na mandát sluší i "volební straně typu sdružení politické strany a nezávislých kandidátů".
Dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Nepřípustnost v řízení o ústavních stížnostech je pak dána deficitem naplnění podmínek plynoucích ze zásady subsidiarity (§75 odst. 1), a to není-li dán důvod pro výjimku z uvedené zásady (§75 odst. 2).
Právní povahou sdělení Ministerstva financí vydaného dle §85 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i procesních prostředků k ochraně práva, které jím může být dotčeno, se Ústavní soud zabýval v nálezu sp. zn. I. ÚS 438/98. Konstatoval v něm, že v daném případě ústavní stížností "nebylo napadeno rozhodnutí, nýbrž jiný zásah orgánu veřejné moci", pročež v případě důvodnosti ústavní stížnosti "v takovém případě Ústavní soud dle §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakáže orgánu veřejné moci, aby v porušování práva a svobody pokračoval". Předmětný nález byl Ústavním soudem vydán dne 15. prosince 1999, tj. před nabytím účinnosti zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, za situace, kdy český právní řád neumožňoval brojit správní žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu, jakož i za odlišné úpravy institutu správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (srovnej ustanovení §244 odst. 1 a §247 odst. 1 o. s. ř., ve znění platném do 31. prosince 2002, a §65 odst. 1 soudního řádu správního).
Změnou jednoduchého práva, danou přijetím soudního řádu správního, pozbyl právní názor Ústavního soudu obsažený v uvedeném nálezu, jenž byl vázán na předchozí právní úpravu správního soudnictví, relevanci. Právní úprava nová již v předmětné věci otevírá procesní prostředky k ochraně práva i na úrovni jednoduchého práva, přičemž je věcí správních soudů judikaturou vymezit odlišení zákonných pojmů rozhodnutí (úkonu správního orgánu) ve smyslu §65 odst. 1 soudního řádu správního a nezákonného zásahu správního orgánu dle §82 a násl. soudního řádu správního a tím i vymezit podmínky odlišující institut žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a žaloby o ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (viz rovněž usnesení sp. zn. III. ÚS 304/03, III. ÚS 533/03).
V rozhodované věci Ústavní soud dále neshledal důvody postupu dle §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. Vycházel přitom jednak z konstantní judikatury (viz zejména nález sp. zn. III. ÚS 16/96) a jednak z okolnosti, že výklad jednoduchého práva spadá prioritně do kompetence obecných soudů a úkolem Ústavního soudu je jeho korekce toliko v případě jeho ústavní diformity.
Na základě daného závěru nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost z důvodu nepřípustnosti dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Daný závěr pak dopadá i pro akcesorické návrhy stěžovatelky, kdy nárok na náhradu nákladů zastoupení nesplňuje podmínku neodmítnutí ústavní stížnosti (§83 zák. č. 182/1993 Sb.), a návrh na projednání ústavní stížnosti mimo pořadí z důvodu naléhavosti dle §39 zák. č. 182/1993 Sb., a návrh na přijetí předběžného opatření dle §80 zák. č. 182/1993 Sb., Ústavní soud důvodnými neshledal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 2004