ECLI:CZ:US:2004:3.US.418.03
sp. zn. III. ÚS 418/03
Usnesení
III. ÚS 418/03
Ústavní soud rozhodl dne 25. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelky H. K., zastoupené JUDr. M. B., advokátkou, o ústavní stížnosti na postup Okresního soudu v Litoměřicích ve věci vedené pod sp. zn. 12 Nc 641/98, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
V návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka namítala dotčení v ústavně zaručeném základním právu na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v kontextu její věci projednávané před obecnými soudy právu uvedeném v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 téhož ústavního předpisu.
Stěžovatelka poukázala na to, že 13. května 1998 podala u Okresního soudu v Litoměřicích návrh na úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dětem, spojený s návrhem na určení částky, kterou má otec přispívat na jejich výživu, přičemž o návrhu posléze uvedeném dosud není rozhodnuto. Zrekapitulovala řízení vedené před obecnými soudy a zdůraznila, že prozatím žádné (ze dvou vydaných) prvostupňových rozhodnutí z pohledu odvolacího soudu neobstálo a muselo být zrušeno. Odkázala na ústní jednání před nalézacím soudem, jež bylo nařízeno na 3. prosince 2003, když zrušující usnesení krajského soudu bylo tomuto soudu doručeno již dne 14. dubna 2003. V podání, následně doručeném Ústavnímu soudu dne 8. prosince 2003, vyjádřila své zklamání z toho, že jednání bylo odročeno na 1. duben 2004, neboť soud si vyžádal od otce předložení dalších listinných dokladů k objasnění skutkových okolností potřebných k vydání rozhodnutí. Na nutnost takto vedené výzvy přitom poukazovala již předtím, když tvrdila, že z předloženého peněžního deníku není patrné, jaké byly jeho výdaje v jednotlivých letech a zda tyto výdaje jsou nadřaditelné potřebám dětí. S poukazem na popsané okolnosti předmětné kauzy se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že (1.) Okresní soud v Litoměřicích zbytečnými průtahy v řízení ve věci vedené pod sp. zn. 12 Nc 641/98 porušil její ústavně zaručené právo, aby věc byla soudem projednána bez zbytečných průtahů a zbytečnými průtahy v řízení neoprávněně zasáhl do jejího osobního a rodinného života, a dále (2.) aby zakázal tamnímu soudu v porušování jejího ústavně zaručeného základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů pokračovat a přikázal mu ve věci bez průtahů rozhodnout.
K výzvě Ústavního soudu, aby se k ústavní stížnosti vyjádřil, označený obecný soud v přípise ze dne 23. října 2003 popsal procesní vývoj dané věci. Příslušná soudkyně dále uvedla, že po vrácení věci soudu krajským soudem k dalšímu řízení (míněno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. dubna 2003 č. j. 10 Co 130/2003-272), jí byl předmětný spis přidělen opatřením předsedkyně soudu dne 12. května 2003. Vzhledem k zatíženosti jejího senátu, kdy je "v běhu" přes 400 opatrovnických věcí, a s ohledem na rozsáhlost věci stěžovatelky nařídila ústní jednání po svém návratu z řádně čerpané červencové dovolené na termín dosud nezaplněný (3. prosinec 2003). Uvedla, že termíny k nařízení ústních jednání jsou v současné době pro běžnou opatrovnickou agendu nejméně pěti až šestiměsíční. Ústní jednání nařizuje již na březen roku 2004, když ostatní termíny jednacích dnů jsou zcela zaplněny.
Vlastní procesní návrh na rozhodnutí ve věci ústavní stížnosti účastník řízení nevznesl.
Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, konformní s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, plyne posuzování "přiměřenosti doby řízení" z těch kterých okolností konkrétního případu, zejména složitosti dané záležitosti, způsobu chování stěžovatele a státních orgánů (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 445/98, Sbírka nálezů a usnesení ÚS ČR, sv. 14, str. 117 a násl.). Při posuzování tvrzeného porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů vyjadřujícího stěžejní zásadu spravedlivého procesu Ústavní soud vždy postupuje v každé věci samostatně a zvažuje, zda s ohledem na okolnosti případu se jedná o průtahy neodůvodněné či nikoliv (srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 247/98, tamtéž, sv. 13, str. 491 a násl.).
Dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý mimo jiné právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Shoda mezi deklarovaným právním pravidlem a úředním postupem orgánů veřejné moci je nezbytnou podmínkou materiálního právního státu via facti, neboť vláda práva imanentně předpokládá korespondující interakci mezi jím vyhlášenými pravidly a skutečným chováním adresátů právních norem.
Je nutno s výrazným akcentem poukázat rovněž na to, že i Evropský soud pro lidská práva mimo zohlednění již uvedených kritérií ve vztahu k posuzování průtahů v řízení taktéž zdůrazňuje, že při hodnocení, zda (ne)došlo k vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, musí být vzato v úvahu i to, co bylo (je) pro stěžovatele v sázce (např. Frydlender proti Francii, 2000; Becker proti Německu, 2002; Bořánková proti České republice, 2003 a další). V daném případě je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že pro stěžovatelku a především pro její děti bylo a stále je dosud v sázce, a to již s ohledem na samotný předmět řízení, více než mnoho. V projednávané věci skutečně došlo, jak plyne z listinných materiálů, jež měl Ústavní soud k dispozici, alespoň v určitých fázích řízení, ke zbytečným průtahům, resp. téměř šestiletou dobu, v níž není o předmětu řízení konečným způsobem rozhodnuto, je nutno považovat v daném případě za nepřiměřenou.
Navzdory tomuto konstatování, vzhledem k průběhu (stavu) řízení v současném období, Ústavní soud, posuzujíce opodstatněnost ústavní stížnosti k okamžiku vydání svého rozhodnutí, návrhu stěžovatelky nevyhověl.
Veden při svých vývodech principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, který v sobě implikuje upřednostnění nápravy případně i protiústavních pochybení uvnitř soustavy těchto orgánů, nemohl Ústavní soud odhlédnout od toho, že ústavní stížnost v okamžiku jeho rozhodování již nesměřuje proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci. V kontextu procesního vývoje předmětného řízení, tj. ve spojení se skutečností, že obecný soud na den 1. dubna 2004 nařídil ústní jednání, kdy lze očekávat vydání meritorního rozhodnutí, k čemuž si za použití aprobovaných procesních institutů v mezidobí zajisté vytvoří v rámci předvídatelných okolností a dostupných možností potřebné podmínky, by zásah Ústavního soudu učiněný ex post postrádal co do svého obsahu rozumný smysl a byl za této situace nadbytečný, neboť v současné době již (podle všeho) není stran namítaných průtahů v řízení co zakazovat.
Z uvedeného důvodu byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2004