ECLI:CZ:US:2004:3.US.43.04
sp. zn. III. ÚS 43/04
Usnesení
III. ÚS 43/04
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky I. C., s. r. o., proti rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 64 Co 319/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 23. 1. 2004, označeným jako ústavní stížnost, napadla stěžovatelka "rozhodnutí Městského soudu v Praze 64 C O 319/2003" s tím, že uvedené rozhodnutí porušuje její ústavně zaručené základní právo. Současně uvedla, že si je vědoma povinnosti být v řízení zastoupena advokátem, avšak protože se jí nepodařilo jej dosud nalézt, požádala Ústavní soud, aby jí pro tento účel poskytl lhůtu 60 dnů.
Vzhledem k tomu, že uvedený návrh nesplňoval podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), Ústavní soud vyzval stěžovatelku k odstranění jeho formálních vad, jež spočívaly, mimo jiné, v tom, že stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§30 odst. 1 zákona). K odstranění formálních vad byla stěžovatelce stanovena lhůta v trvání 60 dnů, jak požadovala, a současně jí bylo sděleno, že pokud vady předmětného návrhu neodstraní, může být bez dalšího odmítnut podle §43 odst. 1 písm. a) zákona. Dle poštovní doručenky stěžovatelka převzala danou výzvu dne 10. 2. 2004.
Na tuto výzvu stěžovatelka reagovala sdělením ze dne 30. 3. 2004, ve kterém uvedla, že se jí nepodařilo právní zastoupení obstarat a požádala o prodloužení lhůty o dalších 30 dnů. Ústavní soud stěžovatelce vyhověl a lhůtu prodloužil do 10. 5. 2004. Dopisem ze dne 23. 4. 2004 stěžovatelka oznámila, že se jí opět nepodařilo právní zastoupení obstarat, a to ani s pomocí České advokátní komory, a požádala, aby jí byl advokát přidělen soudem. V dopise ze dne 3. 5. 2004 stěžovatelka uvedla, že Českou advokátní komorou jí byl určen konkrétní advokát, avšak jen pro zastupování u dovolacího soudu, a protože se jí zřejmě nepodaří advokáta pro řízení před Ústavním soudem zajistit, požádala o "odložení stížnosti" do doby, než bude uzavřeno její dovolání podané ve stejné věci; nebude-li možné tomuto jejímu požadavku vyhovět, pak stěžovatelka znovu požádala o určení advokáta soudem a o prodloužení lhůty k doplnění návrhu.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě formální vady svého návrhu neodstranila, nezbylo Ústavnímu soudu, než její návrh odmítnout [§43 odst. 1 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Jde-li o žádost stěžovatelky o určení advokáta soudem, Ústavní soud podle pravomocí, které jsou mu svěřeny jak ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., tak zákonem o Ústavním soudu, není oprávněn advokáta přidělovat (viz také konstantní judikatura Ústavního soudu, např. usnesení ze dne 17. 3. 1998, sp. zn. III. ÚS 296/97, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 10, usn. č. 20).
K tomu lze poznamenat, že pokud stěžovatelka podala současně s touto ústavní stížností dovolání, může po skončení dovolacího řízení, budou-li pro to splněny zákonem stanovené předpoklady, ústavní stížností napadnout jak rozhodnutí o dovolání, tak i předmětné rozhodnutí Městského soudu v Praze (srov. §72 odst. 3, 4 zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 25. května 2004