ECLI:CZ:US:2004:3.US.474.03
sp. zn. III. ÚS 474/03
Usnesení
III. ÚS 474/03
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 10. února 2004 ve věci navrhovatele S. B., družstvo, o návrhu ze dne 13. října 2003, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 24. října 2003 Ústavní soud obdržel podání ze dne 13. října 2003, jímž se, s poukazem na blíže rozvedené výhrady, navrhovatel na tento soud obrátil "ve věci totálního rozkrádání družstva" a "12 letého záměrného protahování sporu".
Navrhovatel byl Ústavním soudem vyzván k odstranění vad návrhu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy a poučen ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že neodstranění vad návrhu v dané lhůtě je důvodem k jeho odmítnutí. Výzvu převzal dle dodejky dne 15. prosince 2003.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Fyzické a právnické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Nejsou-li odstraněny vady návrhu ve lhůtě k tomu stanovené, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4, §30 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Navrhovatel v určené lhůtě vady návrhu neodstranil. Z tohoto důvodu se jím Ústavní soud, vázán citovaným zákonem, nemohl věcně zabývat.
Připomíná, že jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě condicio sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
S ohledem na uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku usnesení obsaženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2004