ECLI:CZ:US:2004:3.US.478.03
sp. zn. III. ÚS 478/03
Usnesení
III. ÚS 478/03
Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele F. J., zastoupeného JUDr. J. T., Ph.Dr., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. března 2003 sp. zn. 15 Co 56/2003 a Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. prosince 2002 sp. zn. 7 C 272/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal cestou ústavní stížnosti zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž se cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 1, čl. 3, čl. 4, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl. I. odst. 1 dodatkového protokolu k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 10 Ústavy. Uvedl, že podal žalobu o náhradu škody ve výši 679.536,- Kč, jejíž úhradu požadoval po České republice - Ministerstvu vnitra a Ministerstvu pro místní rozvoj s tím, že mu uvedená škoda vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu a rozhodnutí při výkonu veřejné moci, když v předmětné věci příslušný správní orgán nerozhodl ve lhůtě stanovené správním řádem. Poněvadž Okresní soud v Klatovech žalobu zamítl a Krajský soud v Plzni jeho odvolání nevyhověl, obrátil se na Nejvyšší soud, který dovolání jako nepřípustné odmítl, usnesení označeného soudu sp. zn. 25 Cdo 1348/2003 ze dne 31. července 2003 obdržel dne 3. září 2003.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 679.536,- Kč s přísl., uplatněná s tvrzením, že vznikla nezákonným rozhodnutím Stavebního úřadu v Nýrsku ze dne 20. května 1999 č. j. VÚP 166/99, kterým bylo přerušeno řízení o odstranění stavby, a ze dne 20. listopadu 2001 téže spisové značky, kterým bylo k návrhu žalobce nařízeno odstranění stavby, dále pak rozhodnutím Okresního úřadu v Klatovech ze dne 30. května 2002 č. j. RRR 69/2002-330, jímž bylo přerušeno odvolací řízení, a opodstatněně rozsudek shledal v souladu s §8 odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb. Lze proto odkázat na odůvodnění označeného rozhodnutí v němž je mj. výslovně konstatováno, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, přičemž jeho rozhodnutím je soud v řízení o náhradě škody vázán. Podle citovaného ustanovení lze náhradu škody způsobné nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání, rozklad, námitky, odpor, stížnost nebo opravný prostředek podle zvláštního předpisu, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné - žalobce existenci označeného postupu a příslušných rozhodnutí neprokázal ani netvrdil.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2004