ECLI:CZ:US:2004:3.US.503.04
sp. zn. III. ÚS 503/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. prosince 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. M. proti usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 11. 2003, č. j. 13 Nc 368/2003-13, ze dne 16. 1. 2004, č. j. 13 Nc 368/2003-19, ze dne 5. 3. 2004, č. j. 13 Nc 368/2003-24, a dále proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 56 Co 206/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. 8. 2004 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele, kterým stěžovatel napadl usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 11. 2003, č. j. 13 Nc 368/2003-13, ze dne 16. 1. 2004, č. j. 13 Nc 368/2003-19, ze dne 5. 3. 2004, č. j. 13 Nc 368/2003-24, a dále usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 56 Co 206/2004, a to z důvodu porušení čl. 90 Ústavy, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v ust. §30, §31, §34, §72 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyzval Ústavní soud stěžovatele výzvami ze dne 20. 8. 2004 a ze dne 5. 10. 2004 k odstranění vad podání. K tomu mu stanovil nejprve lhůtu 30 dnů a druhou výzvou lhůtu 8 dnů od jejího doručení. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu §43 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Druhá výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena dne 25. 10. 2004.
Následně stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu několik přípisů (Ústavnímu soudu byly tyto doručeny dne 14. 9. 2004, 27. 9. 2004, 1. 10. 2004, 20. 10. 2004, 2. 11. 2004 a 25. 11. 2004), kterými ovšem stěžovatel vady svého původního podání neodstranil, ačkoli k několika svým podáním přiložil sdělení České advokátní komory o tom, že mu byl pro řízení ve věci blíže nespecifikované ústavní stížnosti určen advokát.
Ústavní soud konstatuje, že dne 2. 11. 2003 uplynula soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání, aniž je stěžovatel přes poučení o možných následcích odstranil. O prodloužení soudcovské lhůty stěžovatel nepožádal. Rovněž advokáti určení stěžovateli Českou advokátní komorou pro zastupování v řízení před Ústavním soudem zůstali po dobu celé soudcovské lhůty nečinní.
Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že stěžovateli bylo výše uvedenou výzvou Ústavního soudu sděleno, jaké náležitosti dle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, má ústavní stížnost splňovat, přičemž byla zdůrazněna jeho povinnost plynoucí z ustanovení §30 a §31 zákona o Ústavním soudu být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, na základě speciální plné moci. Stěžovatel byl dále upozorněn, že pokud vytčené vady svého podání v této lhůtě neodstraní, bude návrh bez dalšího odmítnut dle ust. §43 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel však v řízení dále vystupoval bez nutného právního zastoupení.
S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen podaný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout pro neodstranění jeho vad ve lhůtě k tomu stanovené.
Nad rámec uvedeného Ústavní soud připomíná, že otázkou zákonné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen se již dříve zabýval (srov. např. stanovisko Pl. ÚS-st. 1/96, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 296/97, usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 651/02). Opakovaně vyslovil názor, že opodstatněnost povinného právního zastoupení je dána zejména specifičností řízení před Ústavním soudem. Má za cíl zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, ale i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2004
JUDr. Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj