ECLI:CZ:US:2004:3.US.54.04
sp. zn. III. ÚS 54/04
Usnesení
III. ÚS 54/04
Ústavní soud rozhodl dne 1. července 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného ve věci navrhovatele V. H., , zastoupeného JUDr. F. Z., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. srpna 2003 sp. zn. 6 Tdo 782/2003, Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. ledna 2003 č. j. 5 To 346/2002-95 a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. února 2002 sp. zn. 4 T 293/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení všech výše označených rozhodnutí s tím, že je považuje za učiněná v rozporu s čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky, s čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na provádění úkonů před zahájením jeho trestního stíhání a to na opatřování podkladů pro biologickou expertízu nedopalku cigarety s filtrem, jakož i zajišťování trasologické stopy, když na základě těchto nepřímých důkazů byl pak uznán vinným spácháním trestných činů a soudem I. stupně odsouzen. Na popsaná závažná pochybení upozornil Nejvyšší soud České republiky při projednávání dovolání, ten však podle jeho přesvědčení postupoval ryze formalisticky a dovolání bez nařízení odmítl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 4 T 293/2001 a stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč dovolání obviněného, vymezené ustanovením §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu, odmítl, když shledal, že bylo podáno z jiného důvodu, než je v §265b tr. řádu uveden. Krajský soud v Ústí nad Labem přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem krádeže a poškozování cizí věci a odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zákona, za použití §35 odst. 1 tr. zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a po doplnění důkazů k námitkám obžalovaného opodstatněně neshledal v rozhodnutí a v řízení, jež mu předcházelo, pochybení. V odůvodnění usnesení vysvětlil, na základě jakých důkazů a jejich hodnocení nebyly zjištěny důvody, které by správnost postupu trestního řízení a rozhodnutí soudu I. stupně zpochybňovaly. K námitce stěžovatele týkající se doby opatření podkladů k provedení důkazu posudkem z oboru odvětví biologie a trasologie lze odkázat na §160 odst. 3 a 4 tr. řádu, vztahující se k provádění neodkladných úkonů, které vzhledem k nebezpečí jejich zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnesou z hlediska účelu trestního řízení odkladu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 2004