ECLI:CZ:US:2004:3.US.551.03
sp. zn. III. ÚS 551/03
Usnesení
III. ÚS 551/03
Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. M., zastoupeného Mgr. J. H., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. června 2003 sp. zn. 12 Co 252/2003 a Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. února 2003 sp. zn. 25 C 161/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v základních právech (blíže neoznačených), zakotvených v Listině základních práv a svobod. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soud, který mu uložil povinnost k vyklizení předmětného bytu s poukazem na zjištění, že jeho matka, se kterou bydlel v bytě po jejím zemřelém otci a tedy svém dědečkovi, již získala jiný byt, rozhodl tak neoprávněně - po úmrtí uživatele přešlo právo užívání bytu jak na matku, tak i na něj, tj. na osoby sdílící s uživatelem ke dni smrti společnou domácnost. Poněvadž jim oběma vzniklo právo na náhradní byt, na jeho právu nemůže nic změnit skutečnost, že matka již uzavřela smlouvu o nájmu bytu jiného.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byl stěžovatel, stejně jako druhá žalovaná - jeho matka, zavázán k vyklizení označeného bytu do 15 dnů od právní moci rozsudku a opodstatněně rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. V obsáhlém a vyčerpávajícím odůvodnění, za použití a výkladu ustanovení §126, §154 odst. 1, §155 odst. 1 a §184 písm. a) obč. zákona, ve znění účinném do 31. prosince 1991, se vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými a vysvětlil, v jakém postavení se žalovaný nacházel poté, co uživateli (později zemřelému) bylo v roce 1965 zrušeno jeho právo užívání služebního bytu, jakož i poté co uživatel 17. května 1983 zemřel a v bytě setrvali žalovaní, tj. stěžovatel a jeho matka. Na toto přiléhavé odůvodnění, jakož i na obsah rozhodnutí soudu I. stupně, lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2004