ECLI:CZ:US:2004:3.US.576.04
sp. zn. III. ÚS 576/04
Usnesení
III. ÚS 576/04
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 24. listopadu 2004 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky I. T. zastoupené JUDr. H. N. advokátkou o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2004 č. j. 35 Co 95/2004-292, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označeného rozsudku, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně o výši výživného pro nezletilého. Uvedla, že Obvodní soud pro Prahu 2 zvýšil původně dne 8. září 1993 stanovené výživné ve výši 1.200,- Kč tak, že otci uložil povinnost přispívat na úhradu potřeb syna s účinností od 1. ledna 2001 částkou 5.000,- Kč měsíčně, na základě jeho odvolání pak soud II. stupně rozsudek změnil s tím, že se výživné od 1. července 2003 zvyšuje pouze na částku 1.500,- Kč měsíčně, výrok o jeho zvýšení za dobu od 1. ledna 2001 do 30. června 2003 na částku 5.000,- Kč potvrdil. Takto stanovené výživné nepovažuje za dostatečné pro dítě, narozené 28. ledna 1993, ani přiměřené možnostem otce, když jeho pobyt na tzv. mateřské dovolené považuje za vzdání se vyššího příjmu. Ten by byl vyšší než příjem manželky, která však na mateřské dovolené nezůstala a o dítě celodenně nepečuje. Současné poměry otce nebyly řádně odvolacím soudem zjištěny - soud I. stupně vzal za prokázaný jeho příjem ve společnosti, v níž vykonával funkci jednatele, odvolací soud však v této věci uvěřil tvrzení otce, dle něhož jde o funkci vykonávanou zadarmo. S ohledem na uvedené stěžovatelka označila rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí, učiněné v rozporu s čl. 32 odst. 3, 4 a s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 15 P 112/2002 a stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle §212 písm. a) obč. soudního řádu a po obsáhlém doplnění dokazování opodstatněně změnil výrok o výši výživného, placeného otcem na úhradu potřeb nezletilého, nar. 28. ledna 1993, a to tak, že původně stanovené výživné ve výši 1.200,-Kč zvýšil od 1. července 2003 na částku 1.500,- Kč, výrok o zvýšení výživného na 5.000,-Kč za dobu od 1. ledna 2001 do 30. června 2003 potvrdil. V odůvodnění rozsudku se vypořádal s námitkami povinného uplatněnými v odvolání a vyčerpávajícím způsobem také zhodnotil, v souladu s §99 odst. 1 zák. o rodině, změnu poměrů na straně otce, jež měla za následek i změnu výroku o výživném tak, jak výše uvedeno, když otci vznikla další vyživovací povinnost k dítěti, narozenému 22. července 2003, od 1. ledna 2004 je na rodičovské dovolené s příjem ve výši 2.552,-Kč ve formě rodičovského příspěvku. K námitce stěžovatelky, uplatněné v ústavní stížnosti a vztahující se k rodičovské dovolené otce, jíž hodnotila jako vzdání se dobrovolně vyššího příjmu, lze dodat, že na straně jeho manželky byly zjištěny příjmy v obdobné výši, jakých by při výkonu práce, pokud by byl na ni přijat, mohl dosahoval otec - 13.500,-Kč až 20.000,-Kč hrubé mzdy měsíčně při práci řidiče, ve výši 9.000,-Kč až 30.000,-Kč měsíčně hrubého při výkonu práce obchodního zástupce, jak zjistil soud I. stupně - což při vzájemné vyživovací povinnosti manželů znamená i obdobnou částku pro každého z nich. Proto tedy i při zaměstnání otce by na jeho osobu nepřipadala částka vyšší, než cca 8.500,-Kč, kterou nyní činí polovina z vykazovaného příjmu jeho manželky, tj. z 15.000,- Kč čistého a z 2.550,-Kč rodičovského příspěvku (§96 odst. 1 zák. o rodině).
Pro výše uvedené v hodnocení důkazů pro stanovení rozsahu plnění vyživovací povinnosti otce k nezletilému nebyl shledán postup, jež by byl v rozporu s §132 obč. soudního řádu a s právy, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává. Proto byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 24. listopadu 2004