ECLI:CZ:US:2004:3.US.66.04
sp. zn. III. ÚS 66/04
Usnesení
III. ÚS 66/04
Ústavní soud rozhodl dne 15. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele V. J., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2003 sp. zn. 6 To 105/03 a Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2003 sp. zn. 49 T 10/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se rozsudky soudů cítí dotčen v právech vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedl, že byl spolu s dalšími obviněnými uznán vinným trestným činem podvodu dle §250 odst. 1, 4 trestního zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona pro jednání, které souviselo s uzavřením úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 69 milionů Kč a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 7 let, všem obviněným pak povinnost uhradit škodu v částce 68.941.728 Kč, představující nesplacený úvěr. Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o povinnosti všech obžalovaných k náhradě škody a v odsuzujícím výroku ohledně obžalovaného JUDr. V. K., poškozená byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, výroky týkající se jeho odsouzení a odsouzení obžalovaného V. D. zůstaly nedotčeny. Vyslovil přesvědčení, že Městský soud v Praze opřel svá skutková zjištění o jediný přímý důkaz - o výpověď spoluobžalovaného M. D., dále o důkazy nepřímé, soudy obou stupňů se pak nevypořádaly se všemi provedenými důkazy a důkazními návrhy a tím vybočily z mezí zásad spravedlivého procesu.
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle §254 odst. 1 trestního řádu, jeho zákonnost, odůvodněnost všech výroků, jakož i správnost postupu řízení, a pokud jde o rozhodnutí, kterým byl stěžovatel uznán vinným podvodem podle §250 odst. 1 a 4 trestního zákona, ve znění novely účinné od 1. ledna 2002, jehož se dopustil ve spolupachatelství a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let s tím, že se pro výkon trestu zařazuje do věznice s dozorem, opodstatněně se s těmito výroky ztotožnil, když neshledal zákonné důvody a možnosti je zrušit. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, na jeho obsah lze v dalším odkázat, když postup soudů při zjišťování skutkového stavu prováděním důkazů a jejich hodnocení byl v souladu s §2 odst. 4, 5 a 6 trestního řádu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2004