ECLI:CZ:US:2004:4.US.106.03
sp. zn. IV. ÚS 106/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. D., právně zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 6. 2002, č. j. 33 C 161/2001-20, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, č. j. 19 Co 342/2002-33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 2. 2003, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 18. 2. 2003, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 6. 2002, č. j. 33 C 161/2001-20, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, č. j. 19 Co 342/2002-33, a to pro porušení čl. 82 odst. 1, čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.
Pro posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 161/2001, jakož i vyjádření Městského soudu v Praze k projednávané věci.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 6. 2002, č. j. 33 C 161/2001-20, bylo výrokem I. podle ust. §96 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") zastaveno řízení o rozvod manželství navrhovatelky J. D. a odpůrce Ing. M. D. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel"). Výrokem II. pak obvodní soud zrušil rozsudek tohoto soudu ze dne 28. 3. 2002, č. j. 33 C 161/2001-9, kterým bylo rozhodnuto tak, že manželství J. D. a Ing. M. D., uzavřené dne 23. 3. 1990 před bývalým Obvodním národním výborem v Praze 5, se rozvádí.
K odvolání odpůrce Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2002, č. j. 19 Co 342/2002-33, napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že rozsudkem ze dne 28. 3. 2002, č. j. 33 C 161/2001-17, Obvodní soud pro Prahu 6 rozvedl dle ust. §24a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině") jeho manželství s J. D. Oba se pak po vyhlášení rozsudku vzdali práva na odvolání. J. D. podáním ze dne 24. 4. 2002 vzala návrh na rozvod manželství zpět. Podle tvrzení Obvodního soudu pro Prahu 6 se tak stalo dříve, než rozhodnutí soudu nabylo právní moci (před jeho písemným vyhotovením). Po písemném vyhotovení převzal stěžovatel rozsudek dne 12. 6. 2002 a téhož dne byl rozsudek obvodním soudem předán držiteli poštovní licence, tj. České poště, s. p., k doručení J.ě D.. Podle informace stěžovatele jí byl rozsudek doručen a tím se stal rozsudek pravomocným. Přesto obvodní soud rozhodl usnesením ze dne 28. 6. 2002, č. j. 33 C 161/2001-20, o zastavení řízení a o zrušení výše uvedeného rozsudku o rozvodu manželství. Proti uvedenému usnesení se stěžovatel odvolal, když v odůvodnění odvolání argumentoval tím, že na podání návrhu J. D. na zpětvzetí návrhu na rozvod manželství ze dne 24. 4. 2002 obvodní soud reagoval až po doručení citovaného rozsudku stěžovateli a J. D. Odvoláním napadené usnesení bylo vydáno a stěžovateli a J. D. doručeno až po nabytí právní moci rozsudku obvodního soudu. Odvoláním napadeným usnesením tak byl zrušen pravomocný rozsudek. Přesto bylo usnesením odvolacího soudu usnesení obvodního soudu potvrzeno. Uvedeným postupem obecných soudů bylo podle stěžovatele porušeno jeho právo na nestranný soud dle čl. 82 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že při zpětvzetí návrhu na rozvod manželství dle ust. §24 zákona o rodině soud zpětvzetí vyhoví, a to bez ohledu na stanovisko druhého z manželů, jak vyplývá z ust. §96 o. s. ř. Porušení ústavního práva na rovné postavení v řízení dle čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 4 Listiny stěžovatel spatřuje tehdy, je-li takto postupováno při zpětvzetí návrhu na rozvod manželství ve smyslu ust. §24a zákona o rodině. Podle stěžovatele úprava rozvodu manželství podle ust. §24a zákona o rodině, a to podmínka připojení se druhého manžela k návrhu na rozvod manželství však nutně mění jeho procesní postavení v řízení. V případě rozvodu manželství podle ust. §24 zákona o rodině je druhý z manželů vůči navrhovateli jednoznačně v pozici odpůrce. V případě rozvodu manželství podle ust. §24a zákona o rodině však navrhovatel rozvodu manželství souhlasí s připojením se druhého manžela k jeho návrhu a uzavírá s ním i dohody ve smyslu cit. ust. §24a zákona o rodině. Druhý z manželů, který se k návrhu prvního připojil, se tak z procesního hlediska nutně stane spolunavrhovatelem na rozvod manželství. V tomto procesním postavení pak nemůže podle stěžovatele být z hlediska rovnosti práv účastníků v řízení krácen o právo spolurozhodování při zpětvzetí návrhu. Pokud stěžovateli bylo ústavní stížností napadenými usneseními toto právo upřeno, pak je jimi porušeno i jeho ústavní právo na rovné postavení v řízení před soudem.
J. D. ve svém vyjádření Ústavnímu soudu doručeném dne 24. 7. 2003 uvedla, že dne 24. 4. 2002 vzala návrh na rozvod manželství v celém rozsahu zpět. K tomuto zpětvzetí návrhu sice došlo až po vyhlášení rozsudku, ale ještě před tím, než byl tento rozsudek vyhotoven a doručen, tj. před nabytím právní moci. Podle J. D. rozsudek obvodního soudu o rozvodu manželství nikdy nenabyl právní moci, neboť jí nebyl nikdy doručen. Tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti o doručení rozsudku je zcela nepravdivé. Podle J. D. je pravdou, že jí bylo dne 18. 6. 2002 oznámeno Českou poštou, s. p., uložení zásilky, avšak tuto zásilku si nevyzvedla a hned následujícího dne 19. 6. 2002 se dostavila na obvodní soud s žádostí o urgentní vyřízení věci, neboť ke zpětvzetí žaloby o rozvod manželství došlo již 24. 4. 2002, tedy nepochybně ještě před vyhotovením rozsudku a o těchto skutečnostech byl obvodním soudem sepsán protokol. J. D. poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle které je zpětvzetí žaloby jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že dojde k soudu. J. D. dále uvádí, že pokud vzala zpět žalobu o rozvod manželství již dne 24. 4. 2002, tedy ještě předtím, než jí bylo vůbec Českou poštou, s. p., oznámeno uložení zásilky a tuto zásilku si na poště nikdy nevyzvedla, pak se zde nemohla uplatnit fikce doručení. S ohledem na skutečnost, že J. D. vzala zpět žalobu o rozvod manželství ještě před doručením rozsudku, tedy před nabytím právní moci, je toto její zpětvzetí návrhu dle ust. §96 odst. 5 o. s. ř., zcela účinné a jeho účinky nastaly doručením soudu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zpětvzetí návrhu na rozvod manželství, případný nesouhlas druhého účastníka řízení z hlediska občanského soudního řízení nemá žádnou právní relevanci, a proto obvodní soud řízení zcela v souladu s ust. §96 odst. 2 o. s. ř. zastavil a vyhlášené rozhodnutí o rozvodu manželství zrušil. Z uvedeného důvodu shledává J. D. obě napadená usnesení v souladu se zákonem. J. D. nesouhlasí s názorem stěžovatele, podle kterého tím, že se k jejímu návrhu na rozvod manželství stěžovatel připojil, a že s ní uzavřel dohody dle ust. §24a odst. 1 písm. a), b), se nutně změnilo jeho procesní postavení a stal se spolunavrhovatelem na rozvod manželství, a proto nemůže být v tomto procesním postavení při respektování zásady rovnosti účastníků řízení zbaven možnosti spolurozhodovat o zpětvzetí návrhu. Podle J. D. nelze právní úpravu tzv. nesporného rozvodu vykládat jen striktně dle ust. §24a zákona o rodině, ale také v souladu s celou právní úpravou rozvodu obsaženou v tomto zákoně. S připojením se stěžovatele k návrhu na rozvod manželství dle §24a zákona o rodině se podle J. D. nemění nic na jeho procesním postavení, nadále zůstává tento v procesní pozici žalovaného (odpůrce). Rozvod manželství postupem dle ust. §24a zákona o rodině sice předpokládá, že je zde společná vůle manželů rozvést se, a že se manželé dohodnou na určitých zásadních věcech, přesto navrhovatelem v řízení o rozvod manželství může být pouze jeden z manželů. I když jsou mezi manžely uzavírány dohody předpokládané zákonem, jedná se stále o řízení sporné. S ohledem na výše uvedené J. D. dovozuje, že měla v procesním postavení navrhovatelky plné právo disponovat se svým návrhem, tedy i právo vzít žalobu o rozvod manželství dle ust. §96 o. s. ř., v celém rozsahu zpět, a toto její právo není nikterak omezeno ze strany odpůrce skutečností, že se tento k návrhu na rozvod manželství připojil. J. D. se proto domnívá, že stížností napadenými usneseními nebylo nikterak porušeno právo stěžovatele na rovné postavení v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, a nedošlo ani k porušení práva stěžovatele na nestranný soud, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny.
J. D. dále ve svém vyjádření uvádí, že v procesní pozici žalobkyně vzala svoji žalobu o rozvod manželství v celém rozsahu zpět zcela účinně a v souladu se zákonem. Vzhledem ke skutečnosti, že k platnému zpětvzetí žaloby o rozvod manželství došlo před doručením rozsudku o rozvodu manželství, rozhodly oba obecné soudy v naprostém souladu se zákonem. Dále J. D. uvádí, že k doručení rozsudku o rozvodu manželství nikdy nedošlo, neboť toto rozhodnutí jí nikdy nebylo doručeno, a nemohla se uplatnit ani fikce doručení, a proto rozsudek nikdy nenabyl právní moci.
Závěrem J. D. ve svém vyjádření k podané ústavní stížnosti uvedla, že v mezidobí po podání této ústavní stížnosti bylo manželství účastníků rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 14 C 15/2003, pravomocně rozvedeno, a tedy "obživnutí právního stavu", který je předmětem ústavní stížnosti, postrádá jakýkoliv smysl.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření Ústavnímu soudu doručeném dne 4. 6. 2003 zcela odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, ve kterém jsou právní závěry odvolacího soudu uvedeny.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 3. 2002, č. j. 33 C 161/2001-9, bylo manželství J. D. a Ing. M. D. rozvedeno. Po vyhlášení rozsudku se účastníci vzdali práva na odvolání (č. l. 12 spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 vedené pod sp. zn. 33 C 161/2001). Podáním Obvodnímu soudu v Praze 6, doručeným dne 24. 4. 2002, vzala J. D. návrh na rozvod manželství zpět. Dne 12. 6. 2002 stěžovatel osobně u Obvodního soudu pro Prahu 6 převzal písemné vyhotovení rozsudku manželství (č. l. 13). Dne 13. 6. 2002 odmítla J. D. převzít zásilku obsahující písemné vyhotovení rozsudku o rozvodu manželství. Úložní lhůta skončila dnem 24. 6. 2002 (pondělí), kdy nastala fikce doručení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 6. 2002, č. j. 33 C 161/2001-20, bylo výrokem I. zastaveno řízení o rozvod manželství navrhovatelky J. D. a odpůrce J. D.. Výrokem II. pak obvodní soud zrušil rozsudek tohoto soudu ze dne 28. 3. 2002, č. j. 33 C 161/2001-9, kterým bylo rozhodnuto o rozvodu manželství. Proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2002, č. j. 19 Co 342/2002-33, napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené usnesení odvolacího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 19. 12. 2002 a J. D. je převzala dne 23. 12. 2002.
Dle ust. §96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (ust. §96 odst. 3 o. s. ř.). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není (ust. §96 odst. 4 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 6 postupoval zcela v souladu s dikcí zákona (ust. §96 odst. 2, odst. 3 a odst. 4 o. s. ř.), když na základě zpětvzetí návrhu učiněného J.. D. po té, co již soud ve věci rozhodl, avšak dříve, než toto rozhodnutí nabylo právní moci - aniž by zjišťoval, zda s tímto zpětvzetím odpůrce souhlasí - rozhodl o zastavení řízení o rozvod manželství a též o zrušení rozsudku o rozvodu manželství. Proto se také odvolací soud s rozhodnutím soudu prvního stupně ztotožnil a napadené usnesení potvrdil.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci stěžovatelem konkrétně namítané porušení čl. 82 odst. 1, čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 nebo čl. 37 odst. 3 Listiny.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2004
JUDr. Jiří Mucha v. r.
předseda senátu Ústavního soudu