ECLI:CZ:US:2004:4.US.109.04
sp. zn. IV. ÚS 109/04
Usnesení
IV. ÚS 109/04
Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, o ústavní stížnosti ing. I. B. zastoupeného Mgr. J. V. advokátem proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 36 K 24/2003-177 ze dne 19. prosince 2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel s tvrzením porušení ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy napadá usnesení Krajského soudu v Praze shora označené a domáhá se jeho zrušení.
Napadeným usnesením vydaným vyšším soudním úředníkem v právní věci úpadce JB 91 s. r. o. se sídlem Příbram IX, Nová Hospoda čp. 150 bylo stěžovateli uloženo podat žalobu proti správci konkursní postaty na vyloučení věci z konkursní podstaty.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že je bývalým společníkem úpadce, na jehož majetek byl dne 1. srpna 2003 prohlášen konkurs. V rámci konkursního řízení stěžovatel žádnou pohledávku nepřihlásil a nestal se účastníkem řízení. Obsah napadeného usnesení je pro něj naprosto nesrozumitelný, postrádá základní náležitosti, které je třeba v demokratické společnosti a právním státě klást na úkony soudu, což je v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy. Soud, aniž mu umožnil nahlédnutí do příslušného spisu, jej tak nutí podat žalobu na základě informací, které jsou pro podání takové žaloby zhola nedostatečné a stěžovatel se tak nutně opírá pouze o své vlastní odhady toho, čeho (jaké pohledávky) se "snad" může usnesení týkat. Napadené usnesení má pro něj, jak dále ve stížnosti uvádí, i významné hmotněprávní důsledky z hlediska zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen zákona o konkursu a vyrovnání), konkrétně jeho ust. §19 odst. 2. Pokud by totiž stěžovatel usnesení soudu, byť nesrozumitelné, nerespektoval, byla by do podstaty zahrnuta i pohledávka za ním, o jejíž existenci a platnosti se však může jen dohadovat. S ohledem na to, že ve smyslu ust. §202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nemá možnost se proti napadenému usnesení odvolat, navrhuje, aby Ústavní soud podané ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil.
Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení a obsah ústavní stížnosti a vázán jejím petitem dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Jakkoliv je třeba stěžovateli přisvědčit v tom, že napadené usnesení je ve výrokové části nedostatečně určité a nejasné (a je tedy i otázkou, zda je vůbec vykonatelné, resp. zda za takového stavu mohou nastat důsledky předpokládané ust. §19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání) není dle přesvědčení Ústavního soudu toto usnesení způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele. Sám stěžovatel totiž v důvodech své ústavní stížnosti uvádí, že on sám v rámci konkursu žádnou pohledávku nepřihlásil a není mu jasno o jakou pohledávku v napadeném usnesení jde. Nemá-li tedy stěžovatel za úpadcem žádnou pohledávku, nemůže být evidentně napadeným usnesením dotčen v žádném svém ústavně zaručeném právu. Má-li ji, či měla-li by být do konkursní podstaty zařazena pohledávka, kterou má úpadce za stěžovatelem, jejíž existenci či pravost stěžovatel popírá, je pak na něm samotném a věcí jeho vlastní odpovědnosti, aby v souladu se zásadou "vigilantibus iura" zákonem poskytovanými prostředky svá práva střežil. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2004