ECLI:CZ:US:2004:4.US.2.04
sp. zn. IV. ÚS 2/04
Usnesení
IV. ÚS 2/04
Ústavní soud rozhodl dne 18. února 2004 ve věci ústavní stížnosti ing. P. M. bez řádného zastoupení, zastoupeného obecným zmocněncem ing. M. V. proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2003, čj. 21 Cdo 735/2003-77, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 1. 2004 a předanou k poštovní přepravě dne 23. 12. 2003 domáhá se stěžovatel kasace shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, a to z důvodů, které - byť neobsahují potřebnou ústavně právní argumentaci - v podané ústavní stížnosti podrobně rozvádí.
Současně s ústavní stížností podal stěžovatel žádost o osvobození od soudních poplatků.
Ústavní soud vyžádal si spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 27 C 131/2000. Z něho zjistil, že stěžovanému usnesení Nejvyššího soudu předcházely rozsudky Městského soudu v Praze 13, čj. Co 225/2001-47. ze dne 14. 11. 2001 a Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. 27 C 131/2000-32, ze dne 27. 3. 2001. V řízení před obecnými soudy bylo rozhodováno (pro stěžovatele nepříznivě) o jeho žalobě pro náhradu škody ve výši 352 000,-- Kč s přísl. proti žalované Československé obchodní bance, a. s. Z vyžádaného spisu zjistil Ústavní soud současně, že naříkané usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno právními zástupci stěžovatele dne 3. 10. 2003.
Jestliže tedy byla ústavní stížnost předána k poštovní přepravě až dne 23. 12. 2003, je nutno její podání hodnotit jako opožděné, neboť podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů; tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; tím je v dané věci právě v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu. Uvedená lhůta je propadná a neprominutelná, takže její zmeškání brání tomu, aby Ústavní soud, který je zákonem o Ústavním soudu vázán podle čl. 88 odst. 2 Ústavy, mohl se námitkami v ústavní stížnosti věcně zabývat.
Stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem řádně zastoupen (§29 zákona o Ústavním soudu), avšak výzvu k odstranění této vady Ústavní soud stěžovateli neadresoval, neboť byť by i tato vada odstraněna byla, nemohlo by to ničeho změnit na tom, co stálo v základu věci, tedy to, že ústavní stížnost nebyla podána včas.
Podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítne soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání. Ježto právě o takovýto případ v dané věci šlo, nemohlo býti rozhodnuto jinak, než jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Současně s ústavní stížností podaná žádost o osvobození od soudního poplatku byla žádostí zcela nadbytečnou, a již proto nezpůsobilou založit důvod pro jakékoli rozhodování Ústavního soudu o ni; řízení před Ústavním soudem totiž soudním poplatkům nepodléhá [§62 odst. 1) zákona o Ústavním soudu].
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. února 2004
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj