ECLI:CZ:US:2004:4.US.282.04
sp. zn. IV. ÚS 282/04
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti S. M. proti usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 432/04, ze dne 10. 8. 2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve svém návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 18. 8. 2004, "opakuje v plném rozsahu" svoji ústavní stížnost, kterou Ústavní soud v řízení vedeném pod sp. zn. II. ÚS 432/04 usnesením ze dne 10. 8. 2004 odmítl. Stěžovatel namítá, že Ústavní soud tímto rozhodnutím porušil jeho základní práva zaručená mu Ústavou a Listinou základních práv a svobod a porušil i řadu ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a proto stěžovatel trvá na tom, aby Ústavní soud odmítnutou ústavní stížnost znovu projednal, nařídil v řízení o ústavní stížnosti veřejné jednání a rozhodl ve věci samé nálezem.
Z napadeného usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 432/04, ze dne 10. 8. 2004, jakož i z usnesení Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 301/04, ze dne 13. 7. 2004, které stěžovatel v předchozí ústavní stížnosti napadl, a jímž se stěžovatelem napadené usnesení Ústavního soudu zabývá, Ústavní soud zjišťuje, že svým usnesením ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. III. ÚS 301/04, nejprve odmítl ústavní stížnost stěžovatele podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel k výzvě Ústavního soudu neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu stanovené. Stěžovatelem posléze další podanou ústavní stížnost, napadající toto usnesení Ústavního soudu, Ústavní soud usnesením ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. II. ÚS 432/04, odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu pro nepříslušnost jejího projednání Ústavním soudem.
V posuzované ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud v dané věci, ve které vydal již dvě odmítavá usnesení, nařídil jednání a ve věci znovu rozhodl. Ústavní soud k tomuto stěžovatelovu požadavku konstatuje, že má Ústavou ČR (čl. 87) a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezeny pravomoci a působnost, kterými je ve svém rozhodování vázán, a které nemůže překračovat. Nemůže proto rozhodovat o opravných prostředcích proti svým vlastním rozhodnutím, jak plyne i z ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, jež výslovně stanoví, že usnesení musí obsahovat poučení, že odvolání proti němu není přípustné.
S ohledem na shora uvedené je Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro její nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. 10. 2004
JUDr. Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj