ECLI:CZ:US:2004:4.US.334.03
sp. zn. IV. ÚS 334/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. M.P., právně zastoupené Mgr. B. Š., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 61 To 519/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 6. 2003, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 61 To 519/2002, a to pro porušení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ust. §75 odst. 1 věta před středníkem zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3).
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 cit. zákona.
Podmínkou, která musí být splněna ještě před podáním ústavní stížnosti je tedy vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (s ohledem na právní jistotu stěžovatelky je nutno dodat, že ani znění zák. č. 182/1993 Sb., účinné do 31. 3. 2004 pro stěžovatelku není v tomto směru příznivější).
Z písemného vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 6 Tdo 566/2004, které si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že dovolací soud podle ust. §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil ohledně obviněných E. K., J. M. a Ing. M. P. v celém rozsahu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 61 To 519/2002, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 2 T 221/2000 a podle ust. §265l odst. 1 tr. řádu Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z výše uvedeného je zřejmé, že řízení v předmětné věci před obecnými soudy dosud pravomocně neskončilo, u Obvodního soudu pro Prahu 9 bude ve věci probíhat další řízení, ve kterém bude mít stěžovatelka možnost svá procesní práva, včetně námitek, v plné míře uplatnit. Teprve poté, co řízení bude pravomocně skončeno - a tedy po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv - může případně stěžovatelka za podmínek stanovených zákonem podat ústavní stížnost a domáhat se tak ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod v řízení před Ústavním soudem.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl, když neshledal důvod k postupu dle ust. §75 odst. 2 cit. zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2004
JUDr. Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj