ECLI:CZ:US:2004:4.US.352.04
sp. zn. IV. ÚS 352/04
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 30. listopadu 2004 v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudkyň JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti P. B. zastoupeného JUDr. D. Ř. advokátkou proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2004, č. j. 21 Cdo 289/2004 - 180, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2003, č. j. 23 Co 274/2003 - 157, a proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 5. 2003, č. j. 5 C 129/99 - 134, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva garantovaná ustanoveními čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel se návrhem u Okresního soudu v Berouně domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo vedlejšímu účastníku (žalovaný F. A.) uloženo zaplatit mu částku 142.192, 50 Kč jako odškodnění pracovního úrazu, který utrpěl v době, kdy byl zaměstnancem vedlejšího účastníka. Tento návrh byl výše citovaným rozsudkem zamítnut s tím, že vedlejší účastník se v daném případě zcela zprostil své odpovědnosti za pracovní úraz.
Odvolací soud pak v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek soudu nalézacího potvrdil, neboť odvolání stěžovatele neshledal důvodným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo výše citovaným usnesením odmítnuto dle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Stěžovatel v ústavní stížností tvrdí, že výše citovanými rozhodnutími došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36, 37 a 38 Listiny. Konkrétně argumentuje, že před obecnými soudy nebyly provedeny všechny důkazy jím označené. Dále namítá, že obecné soudy se nevypořádaly náležitě s jeho právní argumentací a svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnily. Tvrdí, že v průběhu soudního řízení došlo ke zmizení části jeho soudního spisu, čímž dle jeho názoru došlo i k porušení ustanovení Listiny, že účastníci jsou si před soudem rovni. Dále stěžovatel namítá, že v řízení před soudem I. stupně došlo k ničím neodůvodněným průtahům v řízení. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje, aby Ústavní soud všechna napadená rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
Pokud stěžovatel tvrdí, že výše citovanými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, Ústavní soud shledal toto jeho tvrzení neopodstatněným. Rozsah práva na spravedlivý proces zakotvený nejen ve stěžovatelem zmiňovaných ustanoveních Listiny nelze vykládat tak, že zde existuje právo jednotlivce na rozhodnutí v jeho prospěch. Tato ustanovení garantují právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného a spravedlivého soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelovy námitky, o nichž má za to, že podporují jeho tvrzení o zásahu do práva na spravedlivý proces, jsou v podstatě opakováním důvodů, které stěžovatel uvedl již v řízení před odvolacím i dovolacím soudem. Samu okolnost, že obecné soudy nepřisvědčily stěžovatelově argumentaci, však v žádném případě nelze považovat za porušení práva na soudní ochranu.
Konkrétně k námitkám stěžovatele ohledně hodnocení důkazů, resp. neprovedení jím navrhovaných důkazů Ústavní soud uvádí, že se může zabývat hodnocením důkazů obecným soudem jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním, nebo že soud při svém postupu významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku či jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Ústavní soud dále připomíná, že soudy dle Ústavy ČR poskytují ochranu právům, přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý. Důsledkem této nezávislosti je mimo jiné i to, že se řídí jen zákonem a podle §132 o. s. ř. hodnotí důkazy podle svého uvážení, resp. dle §120 o. s. ř. mu přísluší rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede a které nikoliv.
Ústavní soud po prostudování všech napadených rozhodnutí obecných soudů dospěl k názoru, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy zakotvující právo na spravedlivé soudní řízení. Ústavní soud zjistil, že soud nalézací vycházel ve svém rozhodnutí ze skutkových zjištění, která jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry. V odůvodněních napadených rozhodnutí soudy své závěry detailně zdůvodnily. Proto také Ústavní soud neshledal v jejich postupu, resp. v jejich rozhodnutích stěžovatelem tvrzené porušení práv garantovaných čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny.
K námitce stěžovatele ohledně chybějících listů v soudním spise Ústavní soud uvádí, že ze spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 5 C 129/99 zjistil, že předsedkyně senátu rozhodující ve věci stěžovateli prostřednictvím jeho právní zástupkyně dne 3. 9. 2004 zaslala vysvětlující dopis, v němž se vyjádřila ke stěžovatelovým námitkám shodujícím se s námitkami obsaženými v ústavní stížnosti. Vzhledem k tomuto zcela dostačujícímu vysvětlení shledal Ústavní soud stěžovatelovo tvrzení o zásahu do jeho práv spočívajícím v neúplnosti soudního spisu zcela neopodstatněným.
Pokud dále stěžovatel ve svém podání namítá neodůvodněné průtahy v řízení před soudem nalézacím, Ústavní soud se tímto jeho tvrzením nezabýval, neboť vzhledem k pravomocně skončenému řízení je taková námitka irelevantní. Namítanými průtahy v řízení se totiž Ústavní soud může zabývat pouze tehdy, je-li řízení stále otevřené, tj. není pravomocně ukončené.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnul.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2004
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu