ECLI:CZ:US:2004:4.US.387.03
sp. zn. IV. ÚS 387/03
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Jiřího Muchy a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti P. P., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, směřující proti postupu Okresního soudu v Teplicích ve věci vedené pod sp. zn. 20 C 22/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), podání stěžovatelky, kterým brojila proti skutečnosti, že poté, co soud prvého stupně rozhodl ve věci, byl rozsudek soudu ze dne 31. července 2002, spojených řízení vedených pod sp. zn. 20 C 20/2002, sp. zn. 20 C 21/2002 a sp. zn. 20 C 22/2002, doručen jejich společnému právnímu zástupci pouze v jednom vyhotovení. Následně se právní zástupce obrátil na soud prvého stupně se žádostí o doručení dalších dvou stejnopisů. Dne 18. září 2002 byl doručen druhý stejnopis.
Právní zástupce oba stejnopisy předal ostatním žalobkyním, stěžovatelka však stejnopis neobdržela. S ohledem na tuto skutečnost podala dne 20. listopadu 2002 stížnost proti postupu soudu prvého stupně podle ustanovení §158 odst. 4 o.s.ř., na průtahy v řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem shledal stížnost jako nedůvodnou. Tento závěr sdělil dopisem ze dne 27. února 2003, adresovaným právnímu zástupci stěžovatelky, kterému byl doručen dne 3. března 2003. Rovněž Ministerstvo spravedlnosti k žádosti o přešetření způsobu vyřízení stížnosti krajským soudem dle ustanovení §174 odst. 1 lit. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, se vyjádřilo tak, že průtahy nebyly shledány. Rovněž toto vyjádření bylo doručeno výhradně právnímu zástupci stěžovatelky, a to dne 20. května 2003.
V uvedeném postupu shledala stěžovatelka zásah do svého práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť do pojmu projednání věci, dle jejího názoru, patří i doručení stejnopisu rozhodnutí soudu ve věci samé. Rovněž namítla zásah do práva na rovnost účastníků řízení zaručeného v čl. 37 odst. 3 Listiny. Stěžovatelka dále konstatovala, že žádné ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) neupravuje doručování rozhodnutí společnému zástupci několika účastníků tak, že by jim měl být doručen jeden stejnopis. Postupem soudu tak bylo porušeno i její právo na stejnopis rozsudku.
Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníka - Okresního soudu v Teplicích, za který se vyjádřila předsedkyně senátu 20 C. Ta uvedla, že stěžovatelka i další dvě žalobkyně se po vynesení rozsudku vzdaly práva na odvolání. Po vyhotovení písemného rozsudku byl tento doručen právnímu zástupci žalobkyň a dále všem žalovaným. Následně byla doručena žádost právního zástupce žalobkyň o doručení dalších dvou stejnopisů. Předsedkyně senátu zaslala pouze jedno vyhotovení, a to pouze jako projev dobré vůle, neboť zákonem jí taková povinnost uložena není. Dále předsedkyně senátu uvedla, že bylo věcí právního zástupce, jak naloží se stejnopisem rozsudku, případně které žalobkyni jej předá. Při řízení o stížnosti u krajského soudu byla předsedkyně senátu vyzvána k podání vyjádření, ve kterém odkázala na ustanovení §49 odst. 1 o.s.ř. Závěrem předsedkyně senátu uvedla, že žádná další ze žalobkyň se na ni s podobnou námitkou neobrátila, a rovněž jí není známo nic o způsobu vyřízení věci Krajským soudem v Ústí nad Labem.
Ústavní soud po seznámení se s předloženými podklady dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Tvrzený zásah do práva zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny Ústavní soud neshledal, neboť stěžovatelka nenamítá, že by soud ve věci nerozhodl, zabránil jí v účasti, případně, že rozhodl po nepřiměřeně dlouhé době. Nebyl-li proti rozhodnutí užit opravný prostředek, nabylo rozhodnutí soudu právní moci. Za této situace tedy není možno namítat průtahy v řízení.
Zásah do práva na rovnost dle čl. 37 odst. 3 Listiny nebyl v postupu soudu rovněž shledán. Rovností se v tomto případě rozumí zachování stejných podmínek pro všechny účastníky řízení, s přihlédnutím k zákonným mezím. Otázkou doručování se zabývá občanský soudní řád v části první, hlavě čtvrté - Úkony soudu a účastníků, v ustanoveních §§45 - 50g. V této části hlavy čtvrté jsou podrobně popsány podmínky pro doručování veškerých možných zásilek soudy, a to s ohledem na specifickou povahu jednotlivých subjektů zúčastněných na řízení (§§46 - 48e o.s.ř.). Ustanovení §49 o.s.ř. pak stanoví předpoklady doručování účastníkům řízení. Stanoví, že je-li účastník zastoupen na základě procesní plné moci, doručuje se rovněž tomuto zástupci účastníka. Není-li doručovaným rozhodnutím stanovena účastníkovi povinnost, postačuje doručení výhradně zástupci účastníka. Předpokladem je tedy kumulace obou okolností, tj. zastoupení a neexistence povinnosti. Postupoval-li obecný soud podle tohoto ustanovení, nevybočil z limitů stanovených v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny.
Pokud stěžovatelka dospěla k závěru, že její práva byla porušena tím, že rozhodnutí v její věci doručeno nebylo přímo jí, třeba uvést, že doručení právnímu zástupci stěžovatelky, a dalších žalobkyň, bylo, dle smyslu výše uvedených pravidel, doručením řádným. Způsob, jak s doručeným rozhodnutím tento zástupce naložil, byl plně v jeho dispozici. Právní zástupce nepochybně mohl a měl pořídit příslušné množství kopií pro každou žalobkyni, případně mohl stejnopis dát žalobkyni. Takový postup mu ostatně ukládá ustanovení čl. 9 odst. 4 Pravidel profesionální etiky. Výhrady proti jeho konkrétnímu postupu však již nemohou být výhradami proti orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 zákona.
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 28. ledna 2004
JUDr. Pavel Varvařovskýpředseda senátu