ECLI:CZ:US:2004:4.US.488.03
sp. zn. IV. ÚS 488/03
Usnesení
IV. ÚS 488/03
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů JUDr. E. T. a L. T., zastoupených JUDr. M. F., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 15. května 2003, č. j. 22 Co 125/2003-275, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. listopadu 2002, č. j. 23 C 350/95-265, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, označeným jako ústavní stížnost, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 15. května 2003, č. j. 22 Co 125/2003-275, kterým byl k odvolání stěžovatelů potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. listopadu 2002, č. j. 23 C 350/95-265. Stěžovatelé tvrdí, že odvolací soud posoudil skutková zjištění v rozporu s hmotným právem, že byly porušeny zásady nestranného spravedlivého procesu, zejména ty, které vyplývají z hlavy páté Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2003, č. j. 22 Co 125/2003-275, zjistil, že tímto rozsudkem byl ve vyhovujícím výroku o věci samé pod bodem I. a ve výrocích o nákladech řízení pod body III. a IV. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. listopadu 2002, č. j. 23 C 350/95-265. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. listopadu 2002, č. j. 23 C 350/95-265, bylo stěžovatelům uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobcům P. Š. a R. Š., částku 200 000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 14. 11. 1995 do zaplacení, a náklady řízení ve výši 8 500,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, dále žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 3% z částky 200 000,- Kč za dobu od 30. 8. 1994 do 13. 11. 1995 zamítl, a konečně stěžovatelům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit státu náklady řízení ve výši 1 904,20 Kč na účet soudu I. stupně, do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud I. stupně tak vzal za prokázáno, že stěžovatelům vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení §451 odst. 1 občanského zákoníku, když tito od žalobců P. a R. Š. převzali zálohu na odstupné za výměnu bytů, když k výměně bytů následně nedošlo. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé odvolání, ve kterém namítli, že nejsou pasivně legitimováni, že soud vycházel z nepřímých důkazů výslechů svědků, kteří si vzájemně protiřečili, že od samého počátku stálo proti sobě tvrzení stěžovatelů proti tvrzení žalobců P. a R. Š., že jsou ve věci důvodné pochybnosti stran skutkového stavu věci, které má být odstraněno buď dalším dokazováním nebo respektováním zásady in dubio pro reo. Navrhli změnu napadeného rozsudku tak, že bude žaloba zamítnuta. Odvolací soud uvedl, že si soud I. stupně pro své rozhodnutí obstaral zákonným způsobem zásadně správná a postačující skutková zjištění, zjištěné skutečnosti správně zhodnotil a nepochybil ani při právním posouzení věci. Odvolací soud se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně souhlasil, a proto rozsudek potvrdil.
Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podali stěžovatelé ústavní stížnost, ve které připomínají předchozí rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci, které bylo v důsledku vyhovění odvolání stěžovatelů odvolacím soudem zrušeno. Dále popisují skutkové i právní okolnosti daného případu, uvádějí námitky, použité zřejmě již v odvolacím řízení, a nakonec dovozují, že odvolací soud posoudil skutková zjištění v rozporu s hmotným právem, že byly porušeny zásady nestranného spravedlivého procesu, zejména ty, které vyplývají z hlavy páté Listiny základních práv a svobod.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. To znamená, že toliko v případě, kdy ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat věcně.
Vzhledem k tomu, že k návrhu stěžovatelů nebyla připojena plná moc k zastupování ve smyslu ustanovení §29 a následujících zákona o Ústavním soudu, byla právní zástupkyně vyzvána soudcem zpravodajem k odstranění této vady návrhu ve lhůtě 10 dnů. Tato výzva byla právní zástupkyni stěžovatelů doručena 6. října 2003. Dopisem z 10. října 2003 právní zástupkyně předložila plné moci, udělené stěžovateli 2. 9. 2003 "ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp.zn. 22 Co 125/2003". V těchto plných mocích je dále mimo jiné uvedeno, že advokátka je zmocněna, aby zmocnitele zastupovala v právních věcech, a že zmocněnci berou na vědomí, že zmocněná advokátka je oprávněna ustanovit si za sebe zástupce. Následně byla právní zástupkyně soudcem zpravodajem upozorněna, že znění předložené plné moci v části, týkající se možné substituce, je v rozporu se zněním ustanovení §31 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. Zároveň byla právní zástupkyně stěžovatelů vyzvána k odstranění této vady ve lhůtě 7 dnů. V této výzvě, stejně jako v předchozí výzvě, byla právní zástupkyně stěžovatelů upozorněna, že pokud nebude vytýkaná vada ve lhůtě odstraněna, bude ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta. Tato výzva byla právní zástupkyni stěžovatelů doručena 21. října 2003. Dopisem z 23. října 2003 právní zástupkyně stěžovatelů předložila jinou plnou moc stěžovatele L. T. z 2. 9. 2003, ve které je mimo jiné uvedeno: "Beru na vědomí, že zmocněná advokátka je oprávněna ustanovit si za sebe zástupce." Další podání od právní zástupkyně ani od stěžovatelů nebylo Ústavnímu soudu doručeno.
Ústavní soud tak konstatuje, že plné moci, předložené právní zástupkyní stěžovatelů k návrhu stěžovatelů, vykazuje rozpor s ustanovením §31 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Přestože byla právní zástupkyně řádně vyzvána k odstranění této vady návrhu, ve lhůtě k tomu stanovené, nebyla tato vada návrhu odstraněna.
Na základě uvedených skutečností soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2004
JUDr. Jiří Nykodým
soudce zpravodaj