ECLI:CZ:US:2004:4.US.621.03
sp. zn. IV. ÚS 621/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti podané M. f., zastoupeným Mgr. I. F., ředitelem odboru privatizace majetku státu, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16.10.2003, čj. 5 A 47/2001-36, za vedlejšího účastenství Ing. L. J., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8.12.2003 se ministerstvo dožaduje zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ministra financí ze dne 29.1.2001, čj. 451/103314/2000/Mü, jakož i rozhodnutí jemu předcházející (čj. 451/56004/2000 ze dne 20.10.2000) a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Aniž by Ústavní soud požadoval vyjádření účastníka řízení, resp. vedlejšího účastníka, je nucen konstatovat, že stížnost je nepřípustná.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu je vybudována na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí). Tento princip vyjádřil Ústavní soud ve své více jak desetileté rozhodovací činnosti a publikované judikatuře mnohokrát (viz např. nález č. 78, svazek 4, resp. č. 111, svazek 19, Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR). Výrazem tohoto principu subsidiarity je i zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů. Jestliže tedy Nejvyšší správní soud v řízení o správní žalobě, kterou podal vedlejší účastník, napadená správní rozhodnutí zrušil, naplnil pouze smysl a účel správního soudnictví, vyjádřený v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Představu ministerstva, že tuto roli Nejvyššího správního soudu nahradí Ústavní soud a anuluje výsledek soudního řízení - tedy de facto navrátí věc do pravomocného stavu, Ústavní soud nesdílí.
Nad rámec důvodů, která vedou k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti, soudce zpravodaj považuje za vhodné uvést, že názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v napadeném rozsudku, považuje za zcela konformní s ústavním pořádkem ČR, zejména pokud jde o jasně vyjádřené ústavněprávní limity, představované imperativy předvídatelnosti rozhodování, ochrany právní jistoty a minimalizace zásahů státní moci do soukromé sféry fyzických a právnických osob (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3,4, Ústavy, čl. 2 odst. 2,3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod).
Z výše uvedených důvodů byla podaná stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustná odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2004
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj